Jak jsem navštívila starou dámu

9. ledna 2017 v 15:04 | idees |  Knihy
Divadelní hry se nemají číst, ale hrát. Jsem přesvědčená o tom, že čtením se veškeré kouzlo hry ztrácí, a proto pokud nemám možnost dílo vidět na jevišti, se jim dost vyhýbám. Což jde dost blbě, když mě zrovna začínají neskutečně bavit.
 

Je mi 19 a neumím žít

6. ledna 2017 v 23:02 | idees |  Úvahy
Před několika lety jsem se ve svém článku pohoršovala nad životním stylem některých mých blízkých. Nemohla jsem pochopit zejména to, že si neumí udělat dost času na své přátele a rodinu.
Dnes bych byla ve svých soudech mírnější a ačkoliv dívat se na svět optikou "live and let live" mi stále občas dělá problém, moje tolerance se (naštěstí) zvyšuje úmerně mému věku.
Už se budu pohoršovat pouze a jenom sama nad sebou.

Proč jsem se začala bát smrti

19. listopadu 2015 v 21:42 | idees |  Řeči
Můj život během posledních pár měsíců by se dal popsat jako krásný. Idylický. Dalo by se říci i bezstarostný, ačkoliv mé o několik měsíců mladší já by s vámi určitě nesouhlasilo.
V posledním článku z dubna 2015 jsem psala doslova tohle:

"O prázdninách se nějam srovnám a ve čtvrťáku už nesmím dovolit, aby se ze mě stalo tohle. Do té doby ale možná nevydržím."

Neuměla jsem pracovat se stresem, který ve mně vyvolávala škola a trápila jsem se zbytečným množstvím dalších stresujících myšlenek. To je už dávno pryč. Během léta se ze mě zrodilo něco jako úplně nová osoba a přibližně od poloviny července jsem naprosto a bezmezně šťastná. Ono to štěstí je ale pomíjivé...

 


Sinfonietta

14. dubna 2015 v 21:57 | idees
Sinfonietta je nádherná skladba Leoše Janáčka.
Venku je nádherně.
V lednici máme dost jídla a v košíku na sladkosti dost čokolády.
Na stole čeká nekonečné množství skvělých knih, které chci přečíst. Mám pocit, že můj cit pro vybírání neznámých knih jen podle anotací či obalů je vypilován do dokonalosti. Doporučuji Posedlý jídlem, Zlodějka knih, Národní třída, Himmlerova kuchařka. Lidi, kteřé nečtou, by pravděpodobně použili slovo topství.
Poměrně často se vídám s naprosto nejmilejšími lidmi na planetě.
A přes to všechno je pro mě každé ráno těžké vyhrabat se z postele a během dne v sobě sbírat sílu k normálnímu fungování. Jsem přesvědčená, že tuhle chodící mrtvolu ze mě udělal gympl.
Dovolte mi vám dát jednu radu: nechoďte na osmiletý gympl. Neposílejte své děti na osmiletý gympl. A pokud budou takoví magoři jako já, že by tam chtěly dobrovolně, radši je dejte na něco užitečného.
Ani když bude dítko chytré a třídním premiantem, nemuselo by tam být spokojené, věřte mi.
Dala jsem sama sobě slib - do června to už nějak překlepu, protože upřímně, změnit se je těžké. O prázdninách se někam srovnám a ve čtvrťáku už nesmím dovolit, aby se ze mě stalo tohle. Do té doby ale možná nevydržím.






Všechno to dobré

9. března 2015 v 21:51 | idees |  Foto
Chtěla jsem si zpříjemnit neděli. Tak jsem vzala křísu, Nezvalovu Prahu s prsty deště a šla jsem ven.



Další články


Kam dál