10 Omylů které si řeknete na agility

8. října 2008 v 20:10 | Ziky97
  1. Já se na to nehodím. Prostě nejsem sportovní typ. Agility je jen pro běhavce a běžce.
    Omyl číslo jedna. Agility je opravdu sportem pro každého. Věnují se mu děti, zdraví, nemocní i handicapovaní. Musíme říci, že vidět některé lidi (úspěšné v agility) rozběhnout se na rovince, je moc pěkný zážitek. Agility provozují i lidé schopní během tří kroků zakopnout o vlastní nohy. A ze závodů si leckdy vozí pěkná umístění. Fyzická zdatnost a sportovní talent vám pomůže zvládnout počáteční období nácviku i spoustu jiných situací, není ale jediným receptem na úspěch. Takže nezoufejte, nevzdávejte nic předem a raději to zkuste.

  2. Nemám vhodného psa. Nikdy neslezl z gauče a má krátké nohy. Výcvik, to je jen pro vlčáky.
    Tlustí, tencí, malí i velcí, všichni psi, kteří nemají zdravotní problémy, se mohou zúčastnit. A pozor - zdravotní problém není obezita! Ta se dá zdravým a přiměřeným pohybem (a stravou) rozhodně zvládnout.

  3. Naše děti nemůžou běhat agility. Psa nezvládnou a nebude je poslouchat. Stejně u toho nevydrží. A navíc proti dospělým nemají šanci.
    Děti, to je velká naděje pro agility. Práce se psy je velmi baví. Navíc právě díky ní si u svého pejska vybudují respekt a správnou pozici v rodině. Děti jsou často velmi talentované. Agility podporuje jejich hravost, a naopak. Trénovat s dětmi je radost. Neodmlouvají, snaží se, bojují se vším, co jim nejde. Ani ve startovním poli dospělých se děti neztrácejí a mnohdy dospělé bez potíží poráží. Agility totiž není o fyzické síle, ale o citu a šikovnosti.

  4. Nějaké to skákání - to se pes naučí za chvilku.
    Bohužel to tak není. Také by se nám líbilo, kdyby šlo všechno rychle a bez problémů. Ale potřebný a systematický výcvik trvá minimálně jeden rok. Z počátku pes zpravidla dělá velké pokroky, ale stále je jen začátečník. A i když později dosáhne velmi dobré úrovně, je pokročilý a všechno se daří, stále se musí učit nějaké novinky a opakovat už zažité dovednosti.

  5. Agility, to je jen hopsání pro legraci.
    Může být. Ale záleží to na vás. Může to být jen a jen zábava s pejskem na cvičáku, nebo spousta práce a dřiny pro vás. Agility je sport i hra. A jako všechny ostatní sporty je možné ho provozovat na různých úrovních a s různým přístupem. Agility vám nabídne to, co si od něj budete chtít vzít. Každopádně ale nejde o "cirkusácký" výcvik, jak si ještě stále spousta lidí myslí.

  6. Agility je jen další metodou týrání zvířat. Psi jsou nuceni do cviků poslušnosti, které je nebaví a potlačují jejich osobnost.
    To je opravdu nesmysl. Podobná prohlášení vydávají zpravidla lidé, kteří o agility, zvířatech a etologii nic nevědí. Málokterý agiliťák dokáže projít kolem tunelu bez toho, aby tam pes vběhl nebo alespoň nedožadoval povelu, po kterém by tam vběhnout mohl. Psi agility milují!

  7. Výcvik agility není tak náročný jako ostatní kynologické disciplíny.
    Naopak. Amatéra nebo nezávislého pozorovatele jistě může mást, že výsledky práce jsou při výcviku agility zvlášť v počátcích dobře viditelné. Pokroky jsou znát, pejsek po první hodině je schopen proběhnout tunel, přeběhnout kladinu, skočit skokovou překážku. To je ovšem začátek celé další dlouhodobé práce a tím, že se pes naučí jednotlivé překážky, výcvik nekončí, ale začíná. A je velmi náročný jak pro psovoda, tak pro psa. Pes si musí zvyknout na rušná cizí prostředí, na cizí psy a lidi, na haly plné diváků. Nemluvě o tom, že pes v plném tréninku je zatěžován i fyzicky a je na majiteli, aby znal hranice, za které se nedá jít, a psa nepřetěžoval.

  8. My se to nikdy nenaučíme. Psa to nebaví a nikdy bavit nebude.
    Nepropadejte malomyslnosti a skepsi. Někdy je třeba s pejskem trochu bojovat. Ale věřte, že nakonec každý pes najde v běhání potěšení. Ať už pro ně samotné, proto, aby udělal pánečkovi radost, nebo pro odměnu, na kterou se těší.

  9. Pes není schopen zvládnout současně několik kynologických sportů. Musí se věnovat jen jedné disciplíně.
    Ani toto tvrzení se nezakládá na pravdě. V současnosti je kynologických disciplín celá řada. Počínaje agility, přes sportovní a služební výcvik, tanec se psem, obedience, canicross, dog trekking, pukliny a saňové sporty ke coursingu, flyballu nebo psím dostihům. Variant je mnoho a psi jsou velice všestranní tvorové. Nejenže se dokáží věnovat několika disciplínám doplňkově, ale současně mohou několik z nich provozovat i vrcholově. Limitem jsou v takovém případě spíše jejich páníčci.

  10. Vítězí jen ti nejrychlejší.
    To je svým způsobem pravda. Ale nejrychlejší v agility neznamená nejrychlejší sprinter. O poznání pomalejší pes při dobrém vedení, plynulém, bez záseků, v krátkých obloucích a po ideální dráze, s rychlými zónami bude mít zpravidla lepší čas. A kromě toho na výsledek má vliv i dovednost překonávat za všech okolností správně překážky. Nepropadat nervozitě a stresu. Umět se koncentrovat na výkon a tuto pozornost udržet po celou dobu běhu. Sladit své pohyby se svým psem, být sehraní, umět si pomoci, tahat se navzájem z nenadálých nepříjemných situací. Znát svoje dovednosti, nepodceňovat se, ale nepřeceňovat své schopnosti. Nepodléhat panice, nesnažit se za každou cenu přizpůsobit, ale vypracovat si svůj vlastní styl. Pak teprve může přijít úspěch, a on přijde!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama