Kytice→zápis do čten. deníku

30. listopadu 2008 v 20:27 | Ziky[seQ]
Sbírka třinácti lyricko-epických balad, (jedenáct z nich vyšlo už před rokem 1853 časopisecky), ve kterých se setkáváme s nadpřirozenými silami. Vystupuje zde "pravda vyšší moci", která je všeobecně platná. Za provinění vždy následuje trest. Každému však osud přichystá jinou životní cestu. Vždy není k lidem milosrdný - poté vše končí katastrofou (např. Polednice, Vodník). Někdy zas naopak ponechá člověku čas, aby si mohl svou vinu dostatečně uvědomit a zachránit se tím, že se bude kát (např. Poklad, Svatební košile).
Autor v tomto díle ocenil společenské postavení ženy - matky, jako dárkyně života!

Kytice
Duše zemřelé matky, na jejímž hrobě truchlí sirotci, se převtělí v kvítek mateřídoušky, aby potěšila opuštěné děti. Ale jen těm, kteří milují vlast, je umožněno najít cestu ke květině, a tím i k mamince.
I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly.
Poklad
Na Velký pátek šli lidé do kostela na mši. Za nimi šla i matka s dítětem. Chudá vdova najednou spatřila skálu s otevřeným vchodem. Vešla dovnitř a zaslepena touhou po zlatě odložila své dítě, aby si z pokladu mohla odnést co nejvíce. Zlato se doma proměnilo v kamení a matka, která porušila zákon mateřské lásky, tak ztrácí nejen bohatství, ale především dítě, které zůstalo v jeskyni. Po roce utrpení a pokání se s ním na Velký pátek na stejném místě opět setkává...
A hle, stříbro matka nese!
Dítě se tu na ni třese:
"Mama!" volá, "mama, mama!"
chytajíc ji ručinkama.
"Mlč, synáčku! Mlč, mlč, hochu!
Počkej tuto jenom trochu,
Hned tu bude zase mama!"
Svatební košile
Dívka již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny. V zoufalství se v modlitbě rouhá, prosí o návrat milého, nebo o svoji smrt. Milý se jí vrací, ale v podobě mrtvého. To však dívka pozná až ve chvíli, kdy se ocitá na hřbitově, kam je odvedena. Zachraňují ji pouze modlitby.
"Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať -
aneb život můj náhle zkrať:
u něho život jarý květ -
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti,
buď pomocnicí v žalosti!"
Polednice
Matka v hněvu na své dítě přivolá Polednici. Ta skutečně přichází a matka ve strachu své dítě udusí...
"Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!
Zlatý kolovrat
Příběh o hodné Dorničce, kterou nevlastní matka s dcerou zabijí, když si ji chce vzít král za ženu. V lese Dorničku uzdraví kouzelný dědeček, který její končetiny a oči vymění za zlatý kolovrátek, který na hradě, kde nyní žijí zlé ženy, zazpívá pravdu... Král obě ženy potrestá a vezme si Dorničku.
"Pojď již, Dorničko naše, pojď,
aby se nehněval tvůj choť:
až budeš v lese na rozhraní,
na domov nevzpomeneš ani -
pojď jen honem, pojď!"
"Matko, matičko, řekněte,
nač s sebou ten nůž béřete?" -
"Nůž bude dobrý - někde v chladu
vypíchnem oči zlému hadu -
pojď jen honem, pojď!"
Štědrý den
Sestry Hana a Marie chtějí o štědrovečerní noci poznat svůj osud. Nahlížejí do jezera. Hana vidí svého milého a svatbu
, Marie pohřeb. Osud se do roka vyplnil... Hana je šťastně vdaná a Marie odpočívá na hřbitově. Z toho nám jasně vyplývá, že by člověk neměl chtít za každou cenu
vědět to, co mu není určeno...
Seděly jsme také tak
loni pohromadě:
a než se rok obrátil,
dvě nám chybí v řadě!
Jedna, hlavu zavitou,
košiličky šije;
druhá již tři měsíce
v černé zemi hnije,
ubohá Marie!
Holoubek
Mladá žena zabije manžela a už za tři dny chystá novou
svatbu. Mrtvý choť se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Žena to nevydrží a utopí se.
"Nehoukej, nevolej,
nehuč mi tak v uši:
tvá píseň ukrutná
probodá mi duši!
Nehoukej, nežaluj,
hlava se mi točí:
aneb mi zahoukej,
ať se mi rozskočí!"
Záhořovo lože
Mladý hoch odchází do pekla. Cestou potkává zločince Záhoře, který jej pustí dál pouze pod podmínkou, že mu hoch, až se vrátí, poví vše o pekle. Ten svému slibu dostojí a Záhoře se zmocní obrovský strach z pekelných trestů. Dává se na pokání a konečně po devadesáti letech dojde odpuštění... Z toho plyne, že i nenapravitelné činy mohou dostát odpuštění, je-li zasloužené.
"Nezradil jsem tebe! Přísahou ztuha
zavázal jsem se ti, hříšný boží sluha;
a nyní přísahám ještě tobě znova:
přísahám na kříže svatého slávu,
že tobě věrnou z pekla nesu zprávu!"
Vodník
Dívka neuposlechne zákazu matky a vydává se sama k potoku. Tam ji chytí vodník a učiní svou ženou. Stýská se jí po matce, ale zároveň ji poutá láska k dítěti - malému vodníčkovi, se kterým žije v říši jeho otce. Vodník dívku pouští na den za matkou pod podmínkou, že se do večera vrátí. Dívka slib kvůli matce nesplní a je potrestána smrtí dítěte.
"Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek -
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť."
Vrba
Manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu, se kterou jeho žena sdílí život. Tím ale zabijí obě dvě...
"Umřela tvá paní milá,
jak by kosou sťata byla;
zdráva chodíc při své práci,
padla, jako strom se skácí;
zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc."
Lilie
Na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji vezme domů, kde se z květiny stane
krásná dívka, která však nesmí na světlo. Pán musí nutně odjet, tak svou ženu svěří do rukou vlastní matky. Ta ji ale neuhlídá, a když se pán vrací, nachází místo ženy zvadlou lilii...
Vdala se za něj; blaze bydlila,
až i synáčka jemu povila.
Pán hony slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.
"Můj věrný milý!" tak mu píše král,
"chci, aby zejtra ke službě mi tál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."
Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu
zlou.
"A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážcí zůstavím."
Dceřina kletba
Rozmluva matky s dcerou, která usmrtila své dítě. Vinu však přikládá i matce a manželovi...
"Oh, zabila jsem děťátko,
matko má!
Oh, zabila jsem děťátko,
Své ubohé zrozeňátko -
žalostí bych pošla hned!"
Věštkyně
V nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí.
Když oko vaše slzou se zaleje,
když na vás těžký padne čas,
tehda přináším větvici naděje,
tu se můj věští ozve hlas.
Nechtějte vážiti lehce řeči mojí,
Z nebeť přichází věští duch;
zákon nezbytný ve všem světě stojí,
a vše tu svůj zaplatí dluh.


Snad jsem trošku pomohla, jestli jste nechtěli číst povinnou četbu:)

 


Anketa

Fakt tu si???

-Jóóó- 100% (1201)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama