Nad propastí

17. března 2009 v 18:30 | Ziky
!By ZIKY (idees.blog.cz)!
VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

Sofie se zdála být obyčejnou sedmnáctiletou studentkou s průměrným prospěchem. Asi jí i byla...
Potom, co se přestěhovaly s matkou do Golden Hill, s nikým se nebavila. Její máma Jane tam dostala práci, kterou tak dlouho nemohla sehnat a o víc se nestarala. O Sofii už vůbec ne. Co dělala, kde byla nebo snad co má za známky? Jako by jí to nebylo jedno... Soff měla v místě svého minulého bydliště spoustu přátel a kluka, ovšem Golden Hill byla na druhém konci země, a tak nezbývalo nic jiného než se s Jamesem rozejít...nebudou se trápit oba...takhle to bude lepší...nebo ne?

Seděla jako vždy pod vzrostlým dubem, jehož větve se nad ní rozkládaly jako ochranná křídla. Opakovala si látku na další hodinu, když v tom se objevil Tommy a jeho parta.
,,Áá, šprtka se šprtá?'' spustil svým hrubým hlasem.
,,Nerada to připouštím, ale mám stejně hrozný výsledky jako ty, tak nerej.'' odsekla.
,, Šprtka nemá náladu?''
,,VYPADNI!'' rozkřikla se na celé kolo.
,,Klídek...'' odvědil Tom a poodstoupil. Jeho partička se začala šklebit a prskat smíchy.
Sofie už to ale nevydržela, hodila sešit do brašny ozdobené desítkami odznáčků, odhrnula si ofinu z čela a odkráčela. Rozběhla se na místo, kde ji nikdo hledat nebude...
Do konce velké přestávky zbývalo ještě asi čtyřicet minut, tak se pohodlně uvelebila na rozpálené zemi a krčila se ve sprše u tělocvičny. Tohle bylo místo, kam chodila, když ji bylo nejhůř, zde ji nikdo nerušil a mohla se v klidu učit, při nejhorším i vyplakat. Dál si nerušeně opakovala rovnice.
,,X2 se rovná...'' mumlala.
Vtu zaslechla nějaký šramot. Tady? Ve dvě odpoledne, v horký slunečný den? Kdo to jen může být?!
V hlavě se ji začaly zběsile honit myšlenky a ona věděla, že algebru se už stejně nenaučí. Zaklidila sešit a otevřela si svůj krásný blok. Desky měl sitě fialové s plastickými květinami, ať už z papíru i živé. Skrýval voňavé, bledě modré listy, podobné pergamenu. Byl ještě převázán hedvábnou stuhou, která navodila tajemnou atmosféru. Byl to něco jako deníček, až na to, že Sofie si nepsala, ale kreslila. Chodila na soukromé hodiny kresby, díky tomu do docela skvěle zvládala.
Najednou uslyšela nějaký šramot. Kdo to může být? Sem přece nikdo nechodí! To protože už asi pět let neteče teplá voda (ale jen ve sprchách)...Ještě více se skrčila a snažila se tužkou jezdit po papíru téměř neslyšně.
Vtom se závěs odhrnul. Sofie seděla jako přikovaná a dívala se tomu rušivému elementu do očí. Smaragdově zelených očí...
,,Áee...promiň. Nevěděl jsem, že sem někdo taky chodí.''začal se omlouvat.
Byl to Mike Jacobs. Jeden kluk ze Sofiiné třídy. Měli ovšem jedno společné - nikdo se s nimi nebavil. Ona ho vlastně ani moc neznala, jen věděla, že má nádherné oči.
,,Pojď si sednout.'' rozhodla nakonec.
,,Nebude ti to vadit?''
Nekompromisně se usmála a zavrtěla hlavou.
Přisedl si.



 


Anketa

Fakt tu si???

-Jóóó- 100% (1201)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama