Říjen 2010

geocaching aneb my jsme kačeři

31. října 2010 v 15:38

Pokud umíte alespoň trošku anglicky, shlédněte video a pak teprve čtěte dál.
Geocaching je celosvětová hra. Pravidla jsou jednoduchá a princip lehce pochopitelný. Na zajímavých místech naší planety Země jsou ukryté cache (=keše, poklady, kontejnery), vy musíte krabičku najít (obvykle s GPS přístrojem, ale dá se hledat i bez), zapsat svou návštěvu do tvz. logbooku a popřípadně si vyměnit nějaký předmět z keše za jiný, který donesete, ovšem musí být vyšší nebo stejné hodnoty. Jednoduché, že? 

Lidé, kteří kešky hledají se označují jako kačeři. Při hledání musí být nenápadní, aby nebyla keška zničena vandaly. Ostatní, kteří nevědí, o co jde jsou mudlové. Ano, pochází to z Harryho Pottera:) Pak jsou ještě zasvěcení mudlové, co znají princip ale nehledají. Jako teď vy.
Existuje několik druhů keší:
tradičky
(na popsaném místě je ukrytá krabička)
mysterky
(musíte splnit nějaký úkol, vyluštit křížovku nebo zjistit nějaké údaje, abyste získali přesné informace o uložení kešky, popř. souřadnice)
multiny
(na výchozích souřadnicích najdete většinou číslo a putujete k další stage=zastávce, abyste získali další část souřadnic, tak postupujete, dokud nenaleznete finálku=poslední krabičku)

Existují ještě Earth cache (žádná krabička není, pořizují se jen fotky), Wherigo cache, Virtual Cache, Letterboxy a mnoho dalších. Ty ale nejsou tak oblíbené a mnoho z nich se už nezakládá.

Všichni kačeři mohou ukrýt vlastní keše. Informují o nich na geocaching.com a ostatní kačeři pakkeš mohou vyrazit na lov. Na této adrese se i loguje (zapisuje), pokud jste keš našli. Chtěli byste taky vyrazit na lov? Pak není nic jednodušího než si kliknout na adresu a najít nejbližší kešku ve vašem okolí!


Toť základní pojmy a principy, zbytek budu vysvětlovat až ve článcích. Já lovím od 3.9. 2009, kdy jsem našla svou první mikrokeš (kešky mají různé velikosti, mikro je nejmenší, většinou krabička od filmu do foťáku) u ústeckého kostela se šikmou věží, který možná znáte. V dubnu letošního roku jsem nějak přestala, o prázdninách mě to zase chytlo a dnes se snažím každý týden odlovit alespoň jednu kešku. Ke dnešnímu dni jich mám na kontě 55, což je dost málo na to, jak dlouho už lovím:)

O zajímavých keškách budu psát tady.

Vše z kačerského života se dozvíte tady.


Snad vás to alespoň trochu zaujalo a třeba se vydáte na svojí první keš:) Ptejte se na všechno!

podzimní loučení se sluncem

30. října 2010 v 22:20 Krajina
Nedávno jsme psali líčení na téma Roční období. Podzim jsem nikdy neměla moc ráda, ale do slohu jsem ho tak pěkně vylíčila, že to snad přesvědčilo i mě. Barevné listí, slunce, které je skvělé na fotky, vykouzlí měkké stíny a pěkně probarví postavy...
Tyhle fotky jsem pořizovala během posledních tří dnů a líbí se mi všechno spolu. Jsou z různých vesniček a lesů Ústecka, tak snad se vám budou líbit :)
podzim

Co je ještě umění?

29. října 2010 v 21:04
Žijeme v divné době. Lidé utrácejí miliony za čmáranice od zvučných jmen, jen aby se mohli pochlubit, že mají ten slavný originál od Franty Vomáčky. Jenže je to už asi přestalo bavit, nudné obrazy a plastiky...21.století si žádá něco víc.

Nedávno nás šokovala výstava Dekadence Now. V některých prostorech, třeba v Rudolfinu ještě probíhá. Za hranicí krajnosti. Šokovala, překvapila, nenechala nikoho chladným. Vyvolává debaty a kritici neví jak reagovat. Vlastně to byl účel. Dnes už nás prý nic nepřekvapí, všude je plno krve, vražd, už i v reklamách polonahé ženy. Zvykli jsme si?
dekadence

Papež v negližé, Hitler jako předložka (což mi přišlo úplně nejvíc...nevkusný), panenky v krvi, přejetá plyšová zvířátka, sex, bolest, smrt, pop. Toť Dekadence. Pověsili byste si nad postel fotku ženy, která si pečlivě odřezává kus kůže? Nebo dlaň probodanou hřebíky, odkapávající krev? Možná jsme z jiného těsta a radši byste žraloka naloženého ve formaldehydu, ale ouha, autor nedodržel všechny podmínky a chudák zvíře plesniví. Už máte vybráno?

witkin

Potom jsou tu další umělci Za hranicí krajnosti. Třeba Joel Peter Witkin. Fotograf, pracující převážně s mrtvolami, části lidských těl. Prý mu to masochistické ani nechutné nepřijde. Ovlivnila ho událost v dětství - jako malý šel s matkou po ulici a stal se svědkem dopravní nehody. K nohám se mu dokutálela hlavička děvčátka. Od té doby má asi ke smrti jiný ,vztah' než my ostatní nebo co... Údajně pracuje jen s lidmi, kteří už nikoho neměli, nikdo je nepohřbil. Prý hlavně s bezdomovci. Copak oni nemají nárok na důstojnou smrt? Witkin se tím hájí. Mě to přijde jako důkaz hlouposti. Ti chudáci nic ani nikoho neměli, tak si s nimi i po smrti můžu dělat co se mi zlíbí...

Tahle fotka mě dostala. Takové věci se nemají fotit. Má se o nich mluvit, ale fotit mrtvé plody s deformacemi těla...ááá, to prostě není lidské! Co si konkrétně o této fotce myslíte vy? To už není ani nevkusné. Tohle vkusné nikdy být nemohlo. Není to ani nechutné. Tohle je prostě...šílený.

Nebo třeba Zhang Peng. Jeho obrazy, jestli se tomu tam dá říkat jsou poslední dobou hodně populární. Zaměřuje se na lolitky ve vyzývavých polohách, na rudém pozadí a další šokujícíPENGtémata. Třeba tyhle dvě sestřičky, které operují ledního medvěda. Vhodný dárek pro babičku?


Já asi přestávám chápat, o co takovým umělcům jde. Tohle pro mě není umění, ale soutež o to, kdo víc šokuje. Každopádně se jim to daří, vyvolávají vášnivé debaty a lidé jen kroutí hlavou. Obdivuju je, vyjít s něčím takovým na dnešní trh chce odvahu. Ta jim nechybí. Klobouk dolů.

Abych vám nevnucovala jen svůj názor, ptala jsem se své učitelky ze ZUŠky, které si moc vážím, jaký má na Dekadenci názor, jestli na ní byla a co by o ní řekla. Samozřejmně že na ní byla, nemusela jsem se ani ptát. Ty vystavované objekty jí nepřipadají nechutné, nevkusné ani nic podobného. Jenom...extravagantní. Zmínila se třeba o obrazu Počátek světa (nebo jak se jmenuje...:o), asi si představíte, co na něm bylo. Mělo to nápad. A o to šlo. Jako odpoveď na tento obraz vytvořila nějaká jiná umělkyně ještě jeden, který visel hned vedle a tam bylo zase pánské přirození.

Ano, všechny ty věci mají nápad a určitý cíl, který si myslím plní, tedy šokovat a trochu rozproudit dnešní konzervativní společnost, ale měli bychom je vážně vystavovat? Je to to, co dnešní společnost zajímá a co vyhledává? Co má šanci na úspěch?

všechny obrázky z google

pokud žiješ mezi vlky, už z tebe nikdy nebude ovce

28. října 2010 v 21:26
idees
25. května jsem nechala idees podruhé od roku 2006 osamocený. Neudržovaný. Zpustlý. Dneska, 28. října se vracím zpět. Před 92 lety vzniklo Československo, teď možná odstartuje nová kapitola idees.
Zkusila jsem to na blogspotu. Vyhovuje mi mnohem víc než blog svým jednoduchým ovládáním a možnosti followers. Poznala jsem spoustu milých lidí a skvělých fashionblogerů. Ale není to nic pro mě. Konečně jsem to zjistila. Blogspot není místo pro moje články a fotky. Možná jsem si půl roku hrála na něco, co nejsem. Ale vyzkoušet se má všechno. Idees mi prostě chybí. Pořád jsem sledovala blog.cz, svoje oblíbené stránky, jenom inkognito. Nechtěla jsem být vidět. Odteď budu zase sledovat pozadí českých fashion blogů. Nenápadně. Odtud. Protože sem patřím.

Knihovna

28. října 2010 v 21:19
nn
Upřímně nechápu svoje spolužáky, kteří považují knížky za zlo. Já bez nich prostě nevydržím.
Budu ráda, když mi doporučíte vaše oblíbené knihy sem a já zase budu o svých oblíbených psát tady.

Fotky

28. října 2010 v 21:13
jj
Nemůžu bez svého foťáku být déle jak týden. Když jsem byla donucena ho dát z ruky, opravit, fotila jsem dokonce mobilem. Až tak špatný to se mnou bylo. Fotím obyčejným kompaktem, Lumixem FX 35 a mám půjčenou starou zrcadlovku Minoltu, na dobu neurčitou. Na Canona šetřím...a obávám se, že ještě dlouho budu.