Listopad 2010

Play od Moneta k Warholovi!

30. listopadu 2010 v 20:56 Akce
Miluju výlety se ZUŠkou. Na tyhle akce se nezapomíná. V Lidušce jsou tři učitelé výtvarky, proto jede vždycky hrozně moc lidí, kteřá se navzájem neznají. Ale spojuje nás stejný koníček a díky tomu si vlastně všichni (většinou) rozumímě, i když se neznáme:)
Dnes byla na programu výstava Monet-Warhol ve Veletržním paláci. Animační program byl dost nudný, výstava sama o sobě dobrá, mnoho zajímavých děl (ale mnoho nezajímavých...:). Další pak interaktivní Play! v Mánesu. To byl zlatý hřeb dne...

První dvě fotky jsou z Veletržního paláce. Zvenku nic moc, ale tohle křídlo mě dostalo, připadala jsem si jako v londýnské pasáži:)
idees
idees
A teď už Nyklovo Play!. Slídivé oko s kamerou, počítáč splňující přání, brčka, 12 smyslů...Perfektní zážitek:)
idees
idees
idees
idees
idees
idees
A kdyby to někoho zajímalo - samozřejmně že nejel :D Ale nějak mě to ani nemrzelo, zbytečné rozptylování....:)

Winter is coming? I thing that actually it's here...

29. listopadu 2010 v 21:20 Město

Hlásili kalamitu a vyšlo jim to. Vstala jsem a venku bylo bílo. Deset centimetrů sněhu. Připadala jsem si jako Alenka v Říši divů, v Krajině za zrcadlem, tenhle svět neznám...
idees
idees
idees
idees

Šly jsme s M. fotit. Po těch čtrnácti dnech si máme pořád co říct. Tyhle naše fotoodpoledne mi hrozně chyběly, málo přátel má pochopení pro focení. Je to jedna z věcí, která mě na nich mrzí. Nenávidí foťáky. Ještěže mám M.:) A vyšla jsem ze cviku, sníh jsem dlouho nefotila, takže fotky sice nejsou modré, ale takové nějaké...divné. Obloha šedá (problém byl v tom, že šedá opravdu byla a teď jak to zafikslovat?), barvy veškeré žádné... hrála jsem si s nimi asi hodinu v PFS, většinu z nich skoro odbarvila, ale pořád to není ono. Ty fleky na obloze jakože nevidíte:D

Be you and no one can knock you down...

28. listopadu 2010 v 21:21

idees

Nemohla jsem se tozhodnout, jestli budu psát ty kecy o sobě, nebo se radši vrhnu na recenzi Harryho. Skloubím to dohromady.
V pátek mi přišla ta úžasná smska: Cha, jedu! Rozzářila mi celý den a já tak dobrou náladu už dlouho neměla. M. by mě zabila, kdybych sem napsala, co vlastně celý její slavný nález v pravé plíci byl, ale řeknu vám, nikdy nechoďte v Ústí na rentgen. Nepoznají části těla od zánětu v plicích.
Po téhle úžasné zprávě, M. jede na lyžák jsem se usmívala na všechny kolem, domluvila kino a byla tak šťastná, že mi dokonce bylo jedno, že stojím vedle Něj a nezeptala jsem se ho na to, co jsem chtěla. No nevadí, zeptám se zítra anebo budu prostě doufat, že ho v té Praze uvidím.
Sobota byla náročná. Vstala jsem v půl osmé a hned jela na nákupy, což už jsem stejně psala. Nuda. Ale mám bundu na lyžák. Ten blbej lyžák nás stál týden hádek a asi dvacet tisíc. Jedu za dva týdny a začínám se nehorázně těšit. Ale to je jedno, po nákupech jsme pokračovali do Vltavské na Code:Mode, trh neotřelé módy, doplňků a šperků. Maminka pohlásila, že je to akce pro zhulence a večer, že si prý všichni vybalí trávu a začnou. Dorazila jsem jí tím, když jsem jí na otázku: ,,Ty se počítáš mezi tuhle skupinu lidí?'' s úsměvem odpověděla, že jo. Code:Mode = málo místa, hrozně moc lidí. Ale jinak fajn, úžasná inspirace a momentálně mám asi pět nápadů na to, co musím vyrobit:)
Přijela jsem domů asi ve tři, rychle se naobědvala, připravila věci, zběžne projela fotky, namalovala se a letěla zase do kina. Na HP.
Podle ohlasů jsem čekala mnohem víc, ale potěšilo mně, že se naprosto drželi knihy. Zárověň mi to přišlo až moc křečovité, knihu jsem před filmem znovu přečíst nestihla, naposledy asi před půl rokem, přesto si ale pamatuju některé věty, které byly doslovně i ve filmu. No...nevím. Ale efekty byly jako vždy skvělé a film je úžasně natočený, to ovšem není nic nového:) Chystám velký článek na téma HP, zatím tedy jen řeknu, že Emma je v sedmička nádherná a Ron zastínil Harryho v každé scéně, kde byli spolu. Daniel vedle něj působil jako zvadlý strýček. Alespoň na mě. Ale scéna, kde se snaží Hermionu rozveselit...kompletně jsem si rozmazala oči :D
Rozepsala jsem se. Nevadí. Už toho nebude moc...:D Nechci žádnou sněhovou kalamitu. Ale hned jak napadne těch slibovanejch 20cm, vyrážím fotit.
Čím víc se blíží úterý, tím lepší mám náladu. Dnes odpoledne jsem poskakovala po bytě, zpívala si a...tak:) Po hodině učení blbý něminy jsem úplně zoufalá začala nadávat na ten hnusnej jazyk a klepat se na zítra. Vůbec nechápu, kdy se dává jaká předložka a jaký pád se s nimi pojí, zítra z toho má dostat jednu z nejdůležitějších známek. Nevadí. Kašlu na známky, těším se na úterý. Vlastně vůbec nevím, co si od toho slibuju, nevím, jestli vůbec pojede, protože jsem neměla příležitost se ho zeptat a vůbec netuším, jestli bude příležitost k tomu, abychom se mohli bavit. Ale úplně šíleně se těším. Prostě mám pocit, že tentokrát to vyjde.
idees

code:mode

27. listopadu 2010 v 21:56 Akce

Každou chvíli usnu, na paměťovku už se nevejdou žádné fotky a asi mi praskne hlava, ale cítím se skvěle. Avril a její Innocence mě vzbudilo už v půl osmý, dvě hodiny jsme chodili ve Fashion Outlet Areně, kam se mi hrozně nechtělo (ale konečně mám bundu na lyžák), pak Code:Mode a ještě potom HP a Relikvie smrti. Hodně fotek, hodně zážitků, hodně článků:)
Dnes to budou jen fotky z Code:Mode. Prosím, přivřete obě oči, nekoukejte na ten šum a na všechny kompoziční chyby. Tolik lidí jako na Code:Mode jsem v tak malém prostoru nikdy neviděla, na povedené fotky nebyl čas, ani místo...:) Prostě reportážní fotky, pro představu, jak to na takové akci z mottem ,,Ignorujte konfekci'' vypadá.idees
idees
Do toho rukávníku jsem se zamilovala. Áá, je úžasný:)
idees
idees
idees

Perfektně by se mi hodily k prasátkům, které už doma mám z jarmarku - náušnice, čuníci z růžového fima. Že bych začala sbírat prasečí náušnice?:Didees
idees
Nápad s ukazateli-tričky mi připadal perfektní.
idees
idees
Hrozně bych chtěla napsat, jak super bylo kino, jak mě zklamal HP, jak se těším na úterý do Prahy (kde jsem dlouho nebyla...:), jak doufám, že pojede a jak ho chci poznat. A jak jsem blbá a trapná puberťačka. Ale dneska vás už zatěžovat nebudu :D

I need another story...

25. listopadu 2010 v 19:37
idees
Čao.
Všechno je v háji. M. nejede na lyžák a minimálně tejden ještě nepůjde ani do školy. Zblázním se, ona se zblázní a ani nemůžeme bláznit spolu, protože pořád ještě neví, co jí vlastně je. O němině mi napsala prostou esemesku: Začni si zvykat na Áďu. Čekala jsem na zvonění jako na vysvobození a hned jí volala a...prostě nejede. A teď už nemám sílu jí zavolat. Protože nevím, co ti říct. Promiň.

Pokud nepočítáte to, že M. příští měsíc skoro vůbec neuvidím, mám se dobře. Dobře, to je trojka. Zkazila jsem si matiku (opravná písemka...z té první mám za jedna a z týhle budu mít tak čtyřku...), zkazila jsem si češtinu (a to chci v pondělí na olympiádu...), zkazila jsem si ájinu (a to mi na nočním stolku pořád leží HP a Relikvie smrti v originále...), zkazila jsem si i blbej tělák, protože neumím hvězdu. Já jí nikdy neuměla, tak proč bych se jí měla teď učit?

Hrozně se těším do kina. Jde nás pět a máme zabrané loveseats. Asi se rozpočítáme, ententýky dva špalíky, kdo bude sedět sám :) A musím dofotit film. Na mojí milované staré Minoltě. Nemůžu se dočkat, až budu držet vyvolané fotky v obálce, pomalu ji otevřu a tam budou moje první fotky z kinofilmu... Jsem blázen. Nevadí. Taky jsem se těšila na lyžák. Teď si říkám, že to nějak přetrpím. Ale Rakousko před Vánocemi je prý nádherné. Doufejme, že je tak nádherné, že vykompenzuje celou M. To se nikdy nestane. Ta je jen jedna a mám jí ráda i se všemi chybami. Rakousko taky není dokonalé. A jak říkám: Dokonalí lidé jsou nudní. Naučila jsem to kamaráda i K. Osvěta:)

A nemůžu se dočkat úterý. Vyměnila bych kino i blbej lyžák za ten jedinej den, aby to dopadlo tak, jak si já blbka představuju. Praha. Dvě výstavy. Dva foťáky. Spoustu kamarádů. Jeden přítel (=kamarádka). Jeden kluk. Pět hodin. Vyjde to!:)

O víkendu se chystám na Code:Mode. Čekejte fotky. Od té smsky se všechny dny zdají šedivé, nudné, nedůležité, bezvýznamné. Sakra.

there's a place downtown where the freaks all come around...

23. listopadu 2010 v 19:16 Zvířata
Dneska to bude rychlovka, nemám žádné použitelné nové fotky. Fotit jsem sice byla, ale s touhle zrzavou blbkou se to nedá. Buď mi vleze do záběru, nebo cukne, takže fotky jsou všecny rozmazané, a když jí pustím, běhá do silnice. Jakmile na ní začnu mluvit, jdeme dál nebo si s ní hraju, je hodná, poslouchá a natruc chodí po kraji obrubníku. Jen promluvit...:)
Ještě přidám pár nedůležitých věcí - dobu ty si holka, s tebou se nebavim máme štastně za sebou a já můžu říct, že jsem v té nejlepší třídě na světě. Zajímalo by mě, jestli se třeba v 50 sejdeme a budeme vzpomínat na hlášky z gymplu. Hrozně se těším na Harryho a na Code:Mode, ze kterého očekávejte hoodně barevných fotek! Sobota bude prostě náročná. A v úterý jedu znovu do Prahy se ZUŠkou, v galeriích se sice moc fotit nesmí, ale většinou si kupuju pressku, takže snad fotky budou. A štve mě počasí. Včera se mi povedlo vyjádřit jednou větou: ,,Je to jako když sněží, ale s tím detailem, že nesněží.'' Ano, poslední dobou mám skvělé vyjadřovací schopnosti :D
idees

mahu

22. listopadu 2010 v 18:37 Art
V sobotu večer jsem projížděla blogy a snad na každém narazila na nádherné kresby. Tři týdny jsem nebyla v Lidušce, takže jsem vypnula počítač a šla kreslit. No...hodina práce na tom vidět není, uhel v tužce je sice dobrý na stínování, ale vždycky to celé zaprasím a ten obal na plastické gumě není jenom pro srandu králíkům. Když je špinavá, tak negumuje, ale maže.
Když na to koukám hóódně dlouho, z určitého úhlu to Mahulenu Bočanovou trochu připomíná...
mahu

lenost a jiné pekelnosti

20. listopadu 2010 v 13:40
unti
Čao.
Tak mi to tu nějak stojí. Najednou nemám náladu na to se ze všeho vypsat. Ale...pokusím se.
Původně byl článek plánovaný až na dnešní večer. Jsem hroznej perfekcionalista, potřebuju mít den nalajnovanej dopředu, mám pocit, že když si neúdělám plán na odpoledne dopředu = zabitý odpoledne. Jenomže to nějak nevyšlo. Tak popořádku:

M. je pořád doma. A ještě dlouho bude. Překvapilo mě, jak to zvládám ve škole. V lavici je najednou víc místa a můžu se roztahovat. Písemky jsou hodně náročné, když nemáte vedle sebe nikoho, u koho byste si svoje odpovědi zkontrolovali a nikdy z nich nemám dobrý pocit, ale ještě jsem nedostala nic horšího než dvojku. Za celý týden, to je co říct, protože v pátek bývá skóre tak tři čtyři trojky a nějaká ta pětka. Míša prohlásila: ,,Tak, zatím to vypadá, že ti Maky spíš kazí prospěch, když tu je!'' A všichni se se mnou tak nějak víc baví. Až si to M. přečte, asi mě zabije, ale myslím, že to bez ní ještě ten pátek vydržím :D
Každé odpoledne spolu mluvíme asi hodinu po telefonu, ale už mi jaksi došly minuty. Možná proto nepotřebuju všechno psát sem, vždycky když se stane něco zajímavého, musím se pochlubit. To už je moje blbá povaha. Takhle jí to řeknu a stačí.
Včerejšek byl asi ze všeho nejlepší. Vlastně i čtvrtek... S K. a V. jsme se tak nějak toulaly městem, asi hodinu strávily v sekáči (K. opět utratila všechny prachy co měla), hodily M. sešity, čekaly, jestli uto na háku u Fóra opravdu z jeřábu spadne. Nevím jestli spadlo. Jak o tom tak přemýšlím, za poslední rok se mi dost zvětšil okruh přátel. Má to jednu malou nevýhodu - musím vymýšlet víc dárků na Vánoce a to mi moc nejde. V. jsem řekla, že jí koupím krásný bombarďáky z Takka s růžovou krajkou za 25,-, načež ona prohlásila, ať se opovážím, jinak že mi je nacpe do chřánu. Jinak se máme rádi:) 
Včera mě taky hrozně překvapil jeden spolužák. Není šikanovaný, ale tak nějak ve třídě nemá žádného dobrého kámoše. Nebudu se rozepisovat proč, ale věřte mi, že si to dělá sám. Říkejme mu X. Jeli jsme busem s holkama, s ním a ještě dalším spolužákem, ten je úplně v pohodě. K. parodovala různé kamarády jejich typickými gesty a my vždycky uhádli, kdo to je. Pak se přidali kluci. A pan X. Smáli jsme se asi pět minut, tekly mi slzy proudem (což ovšem u mě není vůbec těžké) a všichni jsme se styděli. Nemáme právo na něj být tak hnusný, ale bejvávalo to oboustranné. Jemu pak došlo, že by se měl chovat jinak, ale kolektiv se asi nezmění tak snadno. Měli bysme na tom ale začít pracovat.
No a dneska jsem chtěla vyrazit s mojí milovanou ven, v pátek jsme se potkaly a domluvily. Vlastně jsem jí potřebovala využít, ale to jsem jí dopředu říkala. Projít se, vyfotit pár fotek a pak skončit na chvilku v parku, kde určitě bude On. 100%. Kdybych teď vylezla ven, bude tam hrát fotbal. Ale já tam nechci jít sama, vadí mi ty jejich kecy a to, jak zíraj. Prostě ve dvou je to něco jiného. Jenomže A. zklamala, že je jí blbě a tak. Ještě mi stačila říct, že se s Liduškou jede na výstavu do Prahy, tyhle akce jsou nezapomenutelný. Asi už le nebude místo. Doprčic. Nikam nejdu. Nebo vlastně jo, na chalupu a za M., jenomže já fakt nechci chytit ten virovej zápal plic. Začínám se těšin na lyžák. Neskutečně. A proto potřebuju bejt zdravá.

...nakonec jsem se rozepsala až moc.
...nebudu se zlobit, když to nedočtete.
...B*

štastný Nový rok

17. listopadu 2010 v 20:52 Světla
Státní svátek uprostřed týdne není vůbec k zahození. Až na to, že mám sobotu a vůbec si nedokážu představit, že zítra budu zkoušená z fyziky, píšeme z češtiny, něminy a dějáku. Stejně jsem se neučila.
Odpoledne jsem hodila M. sešity, DVDčka a knížky. Možná nepojede na lyžák. Asi se tam sama zblázním. Potom jsme jeli do nákupního centra, ne že bych si nedokázala zbytek dne představit jinak, ale potřebovala jsem helmu a bundu na lyže. Zrovna se konala nějaká akce, zakončená velkolepým ohňostrojem a rosvícením vánočního stomečku, před kterým ještě vystupovali ohniví muži.
Všude proudily davy lidí. Ohnivá show přestala být po čtvrt hodině zajímavá (a bojím se ohně...:D), mrzli jsme a nic pořádně neviděli. Když se konečně uklonili a naposledy poděkovali, začala hned hrát hudba z HP (pamatuju si, že je to ta píseň z plesu ve čtvrtém dílu, ale nikde jsem ji nenašla) a začal ohňostroj. Nikdo to nečekal a byla to nádherná podívaná. Tak úžasný ohňostroj jsem v životě neviděla. Rázem byly všechny davy lidí a zpoždění, zima a špátná organizace prominuty. Velké díky a klobouk dolů pořadatelům! V autě jsem si pak pustila Hallelujah a vzpomínala...
idees
idees
ideesidees
idees
idees
idees
idees

na podzim mají západy slunce největší kouzlo...

15. listopadu 2010 v 19:49 Krajina

Poslední dobou jsem hrozně sentimentální. Ve všem. Vzpomínám na nejkrásnější dny mého života, pouštím si smutné písničky a dneska se mi dokonce zdálo o táboře. Potřebuju pořád něco dělat, protože každá nevyužitá chvilka mi připadá promarněná. Chtěla bych toho najednou hrozně moc stihnout, protože mám pocit, že už na to nebudu mít čas. Nevím čím to je, ale ty pocity jsou...svazující. Asi stárnu nebo co.
Je to vidět na fotkách. Ale to odpoledne vypadalo nebe vážně nádherně. Hrozivé mraky z jedné strany a západ z druhé...vždyť to vidíte sami. Je to takový mix posledních západů slunce, které se mi povedly zachytit, v různých koutech města mají jedinečnou atmosféru. Nejsou tentokrát moc technicky povedené - spousta šumu, neostré obrysy, ale ty barvy...!=)
A pozorovala jsem mraky. Jak plují po nebi, najednou se zastaví a za minutku, když si odpočinou, zase pokračují dál...připadám si jako stará babka, které ujíždí vlak.
idees
idees
idees
zrovna jsem se snažila naučit něco víc o dně oceánů, když jsem si všimla toho, co se odehrává vedle mě. samozřejmně, že se zemáku jsem neuměla nic, ale ty fotka, která nepotřebovala ani upravit za to stála.idees
idees
idees

Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.

14. listopadu 2010 v 17:51
idees
Ahojte.
Mám v hlavě hrozně moc myšlenek, které bych potřebovala napsat, ale ty nejdůležitější vždycky zapomenu. Sháním nějaký zajímavý a hodně tlustý zápisník, ale ještě mi žádný nepadl do oka. Takže zatím budu zapomínat.
Včera jsem nafotila tolik fotek, že se mi je sem ani nechce dávat. Počkám na článkovou krizi, až nebudou nápady a pak vás zahltím fotkama :) Procházka se psem se protáhla asi na dvě hodiny, obešla jsem dvě kešky a jednu našla vymudlenou (zničenou). Kolem nás se stahovaly mraky, celé to vypadalo hrozivě a na druhé straně se tyčil hrad Šípkové Růženky Haznburk v červáncích. Krása.
Po dlouhé době jsem viděla zase nějaký film, na primě večer běžel Cassanova. Čekala jsem od toho mnohem víc, prakticky z něj udělali oběť systému. Ale Heath Ledger zahrál svu poslední roli perfektně. Hlavně že běží dvě souteže najednou, ale pořádné filmy, to ne.
M. má zápal plic. Čtrnáct dní nebude ve škole a já jí už týden neviděla. Další dva nepřipadají v úvahu! Netuším co budu ve škole tak dlouho sama dělat. Sama...budu mezi přáteli, ale bez M. si vždycky připadám tak nějak poloviční. Chtěla jsem jí v pondělí donést sešity, DVDčka a skočit pro nějaké knížky do knihovny, připadalo mi to naprosto samozřejmé, ale přes doktorčino ujištění, že se může nakazit jen rodina k ní nemůžu. Že jsem byla taky po nemoci a kdesi cosi...a co mám asi dělat? Už to úplně vidím. Dneska mě mamka vyháněla ven, ale já se asi čtyři hodiny učila. Takhle to dopadá, když na to týden kašlu, že. Ale mám z toho dobrý pocit, něco si i pamatuju! :) Z chemie jsem teda pochopila jenom co jsou izobary a fyziku nepobírám vůbec, ale nevadí...  A zítra to bude zase kdy přijdeš, kam jdeš, musíš se šetřit, nikde se necourej... střídají se u nás dvě různá období - v jednom nemusím být vůbec doma, chodím se sem jen najíst. V tom druhém tady musím sedět a hádat se. Šlo by to přece vyřešit jednoduše...ale asi ne, no.
Hrozně se těším na HP. Kino plánuju na pátek, ještě netuším s kým, ale bude to první kino asi po pěti letech bez M. Ne, vlastně druhé. To první bylo rande ve čtvrté třídě :DD
Jsem hrozně unavená. Možná to bude tím, že do jedenácti jsem četla Dopisy Olze od Havla. Baví mě to, určitě o tom ještě napíšu. Ve 22.43 svítilo 32 oken. Ze čtyř vchodů čtvrnáctiposchodového paneláku. Vážne chodím tak pozdě spát jen já?
A zjistila jsem, že vždycky když ho potkám, mám rozhozený celý den. Včera večer jsme s tátou projížděli kolem trafiky, kterou máme na sídlišti, když jsme se vraceli z chalupy. Stál tam a zírali jsme na sebe. Nemůžu jí to udělat...ne. Ale dneska jsem koukala nenápadně každou hodinu koukala z okna do parku a přemýšlela, jestli šel na Spirit (Spirit cheerleaders' cup 2010) nebo ne. Jsem trapná. Chtěla bych bydlet někde jinde. V domečku. U lesa. Abych nemusela cestou domů lézt kanálem a čekat, za jakým rohem ho zase potkám. Já do něj totiž zásadně vždycky skoro vrazím.

Má jediná

13. listopadu 2010 v 21:01 Zvířata
...zrzavá láska.
idees

Příběh jedné fashionblogerky II.

13. listopadu 2010 v 20:18
Jsem tu znovu s příběhem. Dneska si pusťte Simple Plan. A nezapomeňte si přečíst part 1.

street art

12. listopadu 2010 v 17:02 Scéna
Občas je fajn nefotit jenom romantické západy slunce a chodníky zapadné barevným listím. Ve čtvrtek jsem si vybojovala tu zdravoptní procházku se psem, který se mi pořád pletl do záběru a zaměřila se na grafitti, protože světlo fotkám vůbec nepřálo, obloha byla vypálená a vůbec to nevypadalo dobře. A navíc čmáranic je tu spousta, takže bylo co fotit, jenomže se kolem nich potulují stejná individua jako ty, co je stříkaj (malujou?), takže jsem se občas bála vytáhnout foťák. Ještěže mám toho psa obranáře, který se bojí krysaříků:)
Stejně se toho moc nepovedlo, jenom dvě, takže jsem prohrabala staré složky. Musím to všechno hodit na cédéčka, neumím se představit, že bych o ty fotky přišla. Připletla se tam i jedna, kde vlastně nejde o vandalství, ale dá se říct, že spíš o projev přízně, to určitě poznáte.
Jaký máte vůbec názor na grafitti? Až si jednou natřu svůj baráček na bílo (ale ne, nikdy nebudu mít bílej dům, fuj), asi mě to bude štvát, ale grafitti mi nevadí. Jasně, je to vandalství, beru to, nemaj co čmárat na cizí majetek, ale do ulic to už patří. V našem městě znám hodně míst, která si bez grafitti nedokážu představit a vypadají s nimi líp, věřte mi...
street
strreet
street
street
street

i'm a big big girl in a big big world

10. listopadu 2010 v 13:48
Bonjour.
big
Tak jo, budu doma až do pondělí. Stojím si za tím, že mi prakticky už nic není, jenomže mě vždycky prozradí záchvaty kašle a smrkaní. A to nesmím mluvit, mamka dneska o mém hlasu prohlásila, že mluvím jak po týdenní pařbě a M. se mi kvůli tomu směje. Stejně se těším až někam vyrazíme:)

Vyžebrala jsem si půlhodinovou zdravotní procházku. Zdravotní procházku se psem a foťákem. Ale přes tu mlhu bych nic neviděla a nemůžu najít deštník. Prý ať se opovážím někam jít! Hmm...myslím, že jestli se mi nepovedou ty fotky, na které se chystám až mi M. číslo dvě přinese sešity, asi mi hrábne. Už šestej den piju jenom čaj, na nočním stolku mám osm druhů kapek a společnost mi dělá jenom ta chlupatá potvora, co vždycky zabere nejlepší flek. Musela jsem se dokonce učesat a vzít si župan, aby se mě M. nelekla. Měla bych se učit, ale nějak těm zápiskům, co si píše nerozumím. Já vím, že ten týden nedoženu. Ale není to špatný udělat si takové osobní prázdniny uprostřed měsíce.

Vraťte se na začátek článku a zase sem. Začínám se učit francouzsky! :DD Je to krásná řeč. A docela dobře se s ní domluvíte ve světě. Když jsem nastupovala na gympl, měli jsme na výběr ze čtyř vedlejších jazyků. Chtěla jsem fráninu. Pohádala jsem se s mámou a týden jsme na sebe nepromluvily. Zaškrtla mi němčinu a já s tím nemohla nic dělat. Ale rozhodla jsem se, že se jí naučím. Příští prázdniny se snad podívám do Paříže. Tak na 90%. Takže určitě. Super, Bíro, kdy se jako chceš začít učit? Až budeš maturovat? Měla bych začít. Vžyť moje kamarádka se učla dva jazyky od tří let a minulý rok zkoušela i španělštinu. Tam proč bych nemohla zvldnout tři, z čehož jedním+rukama+nohama a vším ostatním domluvím, druhým nikdy mluvit nechci, nebude-li to nutné, protože němčina je nejhnusnější a nejtěžší jazyk jaký jsem kdy slyšela a třetí se naučím pro sebe? Rozhodla jsem se, že chci jít buď na právníka, nebo tlumočnici nebo něco takového. Ale právníka nikdy nezvládnu. A němčinou se živit nechci. Musím se tedy naučit další jazyk. Zvládnu to.

Varovala jsem vás, že mi hrabe! A ještě něco. Hrozně mě baví jen vykecávací blogy. Jednoduchá design, čtivé články, pěkné fotky na doplnění. Ale musím zveřejňovat svoje fotky, jinak se nikdy nezlepším. Nebaví mě fotit jenom do složek v počítači. Jenomže můj blog vždycky byl jako pizza, kterou si sami uděláte. Mix všeho, co máte rádi. Co mám ráda. Ale takové blogy mě samotnou nebaví. Já nechci mít stejný, ale všechny ty věci tu potřebuju. Nějaké řešení? :)

aktualizace: Zapomněla jsem napsat to hlavní. Beztak jsem nemocná jenom kvůli němu, chodila jsem celé odpoledne v tý kose venku jenom ve vestičce, protože jsem byla líná se převlíct. Včera se producíroval před naším domem a řval tam jak na lesy, nedalo se při tom spát! :D Teď na něj koukám z okna, opět mrznu a říkám si, jaká bych byla mrcha, kdybych to Sáře udělala. Ale já to neudělám.

Příběh jedné fashionblogerky I.

9. listopadu 2010 v 17:11
Pohodlně se usaďte, pusťte si Aerosmith, tak jako jsem to dělala já a poslechněte si příběh jedné trapné fashionblogerky.
idees

Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo...

8. listopadu 2010 v 21:22 Krajina
Podívám se na ni a vidím to nejlepší, co mě kdy napadlo. Pořídit si psa. Okamžitě si vybavím říjen, to krásné počasí, všechny odpoledne s přáteli a každodenní výbuchy smíchu. Podívám se na ni a hned si vybavím, kdo stojí za tou zdí a kolik známých tváří tam právě hraje fotbal. Cítím z ní letošní podzim, který byl stokrát lepší než celé léto. Moje oblíbená.
podzimní

I could stay awake just to hear your breathing...

8. listopadu 2010 v 17:05
youtube
Ne, nenudila jsem se až tolik, abych vymýšlela takový blbosti. Jenom jsem si chtěla pustit Aerosmith a youtube byl silně proti. Fakt mi to psalo tohle! :D Jsem ráda, že tým speciálně vycvičených opic už situaci vyřešil a j můžu poslochat.
Já se vlastně nenudím vůbec. Vzbudila jsem se v půl devátý, chvilku přemýšlela, co je za hodinu a jakmile mi došlo, že matematika, usmála jsem se a úplně viděla M. a S., jak řeší známky ze čtvrtletky a probírají jednotlivá cvičení. Znám je jako svoje boty. Takže jsem se zachumlala do peřin s Mickey Mousem (nikdy se svého infantilního povlečení nevzdám, mám ještě medvídka Pú!) a spala dál. Do čtvrt na dvanáct. To den pak rychle uteče...

Tak nějak mi teploměr zase ukázal 38°C.  Asi budu doma až do příštího týdne.
nemoc
Že by mi to vadilo...nevím. Dřív bych i přes bolest celého těla skákala ke stropu, ale asi jsem dospěla nebo co. Vím, že dohnat byť jediný den je těžké (dnes psali 8 písemek a to bylo jen 6 předmětů!) a navíc mi po několika dnech začnou chybět přátelé. Přátelé, téma týdne. Já osobně téma nemám moc ráda a myslím, že jsem nikdy takový článek nepsala. Ale vzpomněla jsem si na jeden hódně starý - tady. Přečtěte si ho. Protože i v kopírovací éře jsem občas něco kloudného vypotila...
M. mi přinesla sešity a zpestřila den. Její praštěná sestra se mi smála, jak děsně mluvím (rýma mi vlezla na hlasivky, no.) a M. vyprávěla zážitky dne. Hned na uvítanou:

,,Mám tě zabít od Sáry, od Př****ový, ode mě...psali jsme osm písemek, sakra!'' :)
A na rozloučenou si ještě vybavila:
,,Jo a N****ná byla taky dost nasraná!''

Jsme slušný. Po těchto větách následoval výbuch smíchu. Je fajn vědět, že mě tam postrádají. A nevadí, že mi to neříkají stylem lÁsečQo, chybíš nÁm! Tomu rozumíme jenom my. A proto je mám tak ráda. Nemusíme mluvit, rozumíme si i jinak.
Pět dní jsem si nemyla vlasy. A asi smažu blogspot. Jen takové dvě spontánní ohlášení :D
Koukala jsem na Harryho Pottera a prince dvojí krve, nechce se mi to teď číst. Miluju Harryho opilého tekutým štěstím:) Takový ty klepýtka...cvak, cvak, cvak... Mimochodem, drže mi palce. Musím se do příštího týdne uzdravit, celá parta chceme jít na Relikvie smrti! Já se uzdravím. A hned jak budu jeden den bez teploty, vyrážím fotit. Jinak se doma zblázním.

...you would not believe your eyes,
if ten million fireflies,
lit up the world as I fell asleep...

Zpívám si to pořád dokola. Oni jsou moje světlušky.


parazitování na slávě ostatních a jiné pekelnosti

7. listopadu 2010 v 20:14
I nadále úspěšně pokračuju ve stonání (to je hrozný slovo...), takže čtu a koukám na MTV. Dneska mi ovšem vůbec nefunguje, byla jsem donucena přeladit na Óčko. Zaujala mě tahle písnička. Už  samotný název Jasper Forks - Rivers flows in you. Kdo to je Jasper Forks? Proč jsou v klipu ukázky z filmu Stmívání a v pozadí slyšíme hlavní motiv (níže) Bella's Lullaby, úžasnou klavírní skladbu? Proč jí tenhle Jasper Forks tak zprznil, sakra?!

 Jasper Forks

Bella's Lullaby

Na ujasněnou - nejsem šílená fanynka Twillight. Neklepu se na premiéru nového upířího filmu. Ale tetralogie Stephenie Meyerové se mi líbí a k jejím knížkám se ráda vracím. Na filmy chodím jen pro pobavení. Jen s nejlepší kamarádkou a půl hodiny po tom se smějeme :) Ale nenávidím, když někdo kazí už dokonalou práci. Konkrétně dokonalou Bella's Lullaby.
Jasper Forks. Toho ani strejda Google nezná - nelze o něm najít žádné informace. Všude je jen tahle děsná píseň. Nevydal cédéčko. Žádná fotka k nalezení. Prostě jako by neexistoval. Ale ta písnička tu je. Bohužel.
Zvolil si takové umělecké jméno, aby bylo všem jasné, že jde o Stmívání? V dnešní době Stmívání=úspěch=prachy. Předělal ten krásný motiv do taneční formy, aby uspěl v dnešní době? Proč o sobě nedá vědět? Nestojí o medializaci?
Na Facebooku má stránka Jasper Forks už 1400 likers. Producenti Stmívání o předělání písně určitě musí vědět, protože kdyby neměl svolení, už má na krku obvinění z porušování autorských práv. Hned bychom o něm slyšeli. Ale...proč to povolili? Přemýšlela jsem o tom a možná na to i přišla.

Název Jasper Forks - všem musí být okamžite jasné, že má co dočinění s Twillight. Pak teda nechápu název písně, ale nevadí.
Předělání ,,nudné'' klavírní skladby - nemá v dnešní společnosti šanci. Dnešní lidi chtějí tanenčí hity s chytlavým, pokud možno jednoduše pamatovatelným textem. Klasika nemá šanci. Předělání do této verze může oslovit i nefanoušky Ságy, kteří se o ni třeba budou dál zajímat. A tím pídem to povede k další a bezplatné reklamě Twillight.
A samotný Jasper Forks - je podle mě jen loutka. Známý někoho z movitějšího, na kterého si zrovna vzpomněli, protože umí zpívat. Jde mu pár korun z hraní písničky, jinak nic. Myslím, že pokud nenazpívá další Twillight song (co třeba zkusit Decode od Paramore a zkazit tak další skvělou skladbu?), už o něm neuslyšíme. Možná se ale šeredně pletu...

Co myslíte?

prázdniny jsou jediná věc, kterou máme na škole rádi...

5. listopadu 2010 v 22:25 Akce
Prázdniny. Ty letošní se moc nepovedly ale...jsou dny, na které nezapomenu. Protože jsem si je vyfotila. 
idees
idees
idees
idees
idees
idees
idees