Prosinec 2010

raise your glass

31. prosince 2010 v 21:10
Nemám ráda Silvestr. Nevadí. Původně jsem plánovala takové ohlédnutí za rokem 2010, ale nějak se mi nechce:D Tak možná zítra. A možná taky ne.
IDEES
Přeju všem svým čtenářům a zatoulancům pohodové zakončení roku 2010 a vydařený, úspěšný rok 2011, mnoho krásných fotek a milých komentářů:)
B.

I can't fall asleep I can just dream.

30. prosince 2010 v 21:56 Světla
Ještě začerstva přidávám fotky z dnešního večerního focení. Tenhle pohled na noční Ústí se mi vždycky moc líbil, ale nikdy jsem nevěděla odud ho vyfotit, tak jsme se dneska nabalili jak na lyže a vyrazili fotit. Závěrku jsem měla na 1/2 a 1, takže bez stativu to nešlo, ale do jednoho místa nešel postavit a na fotkách je vidět, že jen opřít o zábradlí nestačí. Tak jen tyhle.
idees
idees
idees

there was more of them than us learning how to dance the rain

30. prosince 2010 v 15:52 Krajina
Take That - The Flood

Tomu se říká zima. Celý den -7°C, to je fajn počasí. Včera jsme si s taťkou a jeho přáteli ,odskočili' na večerní lyžování do Německa a bylo to úžasné, až na malý detail...po dvou hodinách jsem měla úplně fialové palce na rukou. Ani dvoje! rukavice mě nezachránily! Už mi všechen ten sníh leze na mozek. Všude je bílo. Pořád něco padá. Tyhle fotky byly pořízeny myslím v úterý, kdy se asi na půl hodiny prodralo slunce přes mlhu, jinak se ale sever pořád dusí v inverzi. Chci bydlet někde na venkově, kde se dá dýchat a ne v průmyslovém centru... příští Vánoce to asi napíšu Ježíškovi.
idees
idees
idees
idees

black or white

27. prosince 2010 v 13:44
Netušila jsem, kam tyhle fotky zařadit, ale nakonec jsem je dala do deníku. Vlastně tam patří, čím fotím a co občas fotím, když se nesnažím o zrovna výstavní fotky...
O prázdninách mi něco-jako-strýc půjčil starou zrcadlovku na kinofilm - Minoltu. Mám jí vrátit až si koupím svého vysněného Canona. Jen se obávám, že to ještě potrvá...
Začala jsem fotit na černobílý film a ještě před lyžákem jsem ho nechala vyvolat. Držet vyvolané fotky v ruce, to je pocit, na který už jsem dávno zapomněla. Ale o to bylo lepší rozlepit tu obálku a prohlížet si, které se nepovedly (hmm...bylo jich dost), a které naopak vyšly perfektně. Na první pokus...jsem spokojená. Jen bych potřebovala sponzora, jeden film vyjde na stovku a vyvolání na 250,-...nevíte o někom? :)

Fotky nejsou nijak upravované, jen skenované, což jim dost ubralo na kvalitě (originály jsou jasné a ostré, bez šumu) a podepsané.

I can jump puddles

24. prosince 2010 v 14:50 Art
Ten včerejší rádoby vánoční článek jsem nějak odflákla. Ale...jinak to nešlo. Kvůli naplňování O Vánocích nemá být nikdo sám jsem nemohla usnout asi do jedné a ve čtvrt na dvanáct mě vzbudili milovaní rodičové se slovy jdeš vysávat!... Sice jsem nevysávala, ale cítím se jako praštěná palicí, spala bych klidně až do večeře:)
Jako takový malý vánoční dárek jsem připravila něco jiného než jen fotky (vánoční mi prostě nejdou...:) - kresbu. Začala jsem už ve středu na výtvarce v ZUŠce podle Anatomie (nenáviděná kniha) a dnes to dodělala. Ty divné čáry jsou svaly:) Teď vidím to špatné stínování a výrazné přechody, ale stejně jsem docela spokojená.
idees
Takže znovu (a teď už klidněji) přeji krásné Vánoce, hodně podařených fotek a milé komentáře do Nového roku:)

all I want for Christmas is you

23. prosince 2010 v 20:23
Vánoce. Už jenom to slovo zní divně. Nemám ráda Vánoce. Naše rodina se nedokáže nehádat, děda nevydží abstinovat, já si neodpustím svoje drzé poznámky a nikdy to prostě není jako z filmu. Nikdy. Nepamatuju si žádné krásné Vánoce. Asi nemůžu mít všechno... No nevadí. Tak já se jdu osmělit a naplňovat tu blbou větu O Vánocích mají být všichni spolu a vy se tu mějte hezky.
idees
Přeji krásné (nikdy jsem nepochopila veselé) Vánoce, hodně dárků a nehádejte se...tak jako já:)

you're my wonderwall

20. prosince 2010 v 15:04
Poslední školní den v tomto roce byl velkolepý. Akademie, která se koná každý rok byla dobrá, ale slabá, letos bylo dost málo čísel. Skončili jsme už v deset, a protože jsme z nepochopitelných důvodů neměli žádnou třídní besídku (jak já nesnáším to slovo), šli jsme si skoro celá třída sednout do Mekáče. Dávat si dárky v Mc je sice dost neobvyklé, ale bylo to skvělé:) Dostala jsem nádherné dárky (především ten jeden:) a podařilo se nám ukecat dost lidí na jízdu slavnou novou ústeckou lanovkou. Nic moc teda. Ale i tak to byl úžasný den, který jsem si užila s přáteli. Zajímavé, že spolu chodíme tři roky do školy a až teď zjišťuju, jak báječné lidi kolem sebe mám. Na mém FB je teď tenhle status: Kdyby byl každý den úžasný jako ten dnešní, klidně bych tu byla dobrovolně do třiceti. Napadlo mě to na procházce se psem. Neměla bych chodit ven se psem, pak mám takhle praštěné myšlenky:)
Teď si jdu přečíst ELLE, kouknout na Annu Kareninu, dám si k tomu čaj, ve kterém si budu rozvářet čokoládu, znovu a znovu si prohlídnu fotky z lyžáku a za čtrnáct dní zapomenu na školu!
Užijte si fotky, jsou trochu depresivní, ale všechny se mi moc líbí, i když ani nevím čím.
d1
idees
idees
idees

if we ever meet again

18. prosince 2010 v 17:52 Akce

Jsem zpět. Bylo to úžasné. Nezapomenutelné. Nepopsatelné.
Získala jsem nové přátele a ty staré miluju ještě mnohem víc. Lyžák mě ujistil v tom, že jsou úžasní. Tak já si jdu pustit naší ,třídní' písničku, kterou máte nad článkem, budu vzpomínat na ten úžasný týden a ještě na mě čeká asi sto nových postů na blogspotu:)

Rakousko - Zell am See a Kaprun
ideesidees
idees
idees
idees

P.S. dnes v půl druhé ráno jsem přijela domů a na stole ležely vyvolané fotky z vypůjčené Minolty na kinofilm...některé bych nejradši roztrhala, ale jsou tam i opravdu povedené fotky, takže se těšte na další černobílý článek:)

say goodbye...

11. prosince 2010 v 19:54 Krajina
idees
Tak se s vámi na týden loučím.
Konečně jedeme na lyžák, na který se všichni těší už od primy. Naše škola to má zvláštně posunuté, základky už byly minulý rok, ale kdo si počká, ten se dočká, ne?
Jedeme na Kaprun, do Rakouska. Budeme lyžovat na ledovci ve 3000 metrech, v pondělí má být -24 stupňů. No není to fajn počasí na lyžovačku? :D Hrozně moc se těším. Ještě jsme nikdy tak dlouho jako třída nebyli (hmm, jede nás sice 13 ze třiceti, ale nevadí...), s paralerkou už vůbec ne plus pár sekundánů a kvartánů...bude to super!

Takže s touhle fotkou si týden budete muset vystačit. Je focená dnes, musela jsem vyzkoušet nové lyže a málem umrzla. Snad se vám líbí a ten týden ji tu přežijete:D
Bíra

prague

9. prosince 2010 v 21:00 Akce
Nemám co fotit! Nebo lépe - neumím fotit. Při tomhle světle a smogu (ok, dneska jsem po čtrnácti dnech viděla slunce, oknem, na pět minut, o matice) mám vypálenou oblohu a vše ostatní ve tmě. Vysvětlete mi někdo, proč na jiných blozích vidím stále dokonalé fotky! :)
V úterý jsem byla v Praze. Se třídou, celý de, dvě hodiny rozchod a pak program o Africe. Ty podmínky, ve kterých Afričani žijí jsou příšerné. A ještě příšernější je, že to nikomu nevadí... No nic. Mám několik fotek, ale líbí se mi asi jenom Tančící dům, i když jsem zase slečně usekla hlavu, nevadí...
idees
idees
Vidíte ten hnus v u ulicích? Ještěže přezimuju v nepromokavých ,,polokanadách'' jak přátelé mým nejoblíbenějším botkám říkají:)
idees
Táák mě to lákalo...to kafe táák vonělo...vždycky přijdu do Starbucksu, vidím ty ceny a zase jdu. Ale začnu šetřit a v létě si to kafe stejně koupím. Stovka za pár loků je dost, když ono je ale táák dobrý...
idees
idees
V neděli jedu na lyžák a až do páteční půlnoci bude místo mého pobytu Rakousko - Kaprun. Nehorázně se těším. Snad se do té doby ještě ozvu, ale kdyby mi to nevyšlo, tak na mě myslete a přejte mi, ať si nezlámu nohy:)

never put off till tomorrow what you can do today

6. prosince 2010 v 20:27 Scéna
Za dnešní den jsem toho stihla nějak moc. Něminu, olympiádu z češtiny, přetestování alergií, odhrabat auto, nakoupit (všechny!!) vánoční dárky, potěšit babičku a naštvat se. Hrozně se těším na zítra. A potřebuju vidět ty oči:)
Idees prodělal malé změny, teď jsem spokojená!
idees
idees
idees

let it snow

5. prosince 2010 v 20:48 Krajina

Dnes jsem mrzla dvě hodiny venku. Původně jsem měla v plánu jen a jen fotit, ale se psem to prostě nejde. I přesto se mi na kartě nahromadilo kolem 150 fotek. Ale Ústecký kraj se dusí ve smogu, což je vidět i na mých fotkách. Slunce jsme neviděli čtrnáct dní, takže jsem musela hodně upravovat... Výsledek se mi ale nakonec moc líbí:)
Mimochodem, přemýšlím o tom, že z idees udělám jen fotoblog. Možná mi bude chybět ta klasická vylejvárna, ale tu nikdo nečte. Když se vypíšu, mám pak dobrý pocit a je mi jedno, jestli si to vůbec někdo přečetl:) Co na to říkáte? Nechat, nebo překopat jen na fotoblog??
idees

idees
idees

let's talk about books...

4. prosince 2010 v 22:01
Přiznávám, že nejsem zastáncem Tématu týdne, ale tohle mě tak zaujalo, prostě jsem si nemohla odpustit článek nenapsat, chystám ho už skoro měsíc a téma přišlo akorát:)

when people run in circles it's a very very mad world...

3. prosince 2010 v 21:45

Nechce se mi fotit, protože v rukavicích to neumím a bez rukavic venku déle jak pět vteřin nevydržím. Ale i bez fotek byl tohle praštěnej den...

Ráno jsem mrzla na zastávce asi tři čtvtě hodiny...zabít Dopravní podnik! Už v pátek se hlásila sněhová kalamita, ale od pondělí se mi ještě nestalo, že by to jelo podle řádu, nebo alespoň o pět minutek později. Ne, musí vynechat čtyři busy! Míši sestra se rozbrečela, že nestihne školu. Říkala jsem jí, že je to v pohodě, že my chodíme pozdě každej den a nikomu to nevadí. Nakonec řekla Míše, že za to může vlastně ona. Je jenom o pár měsíců mladší než já a přitom já bych se tak nikdy nezachovala. Je to zvláštní, ale dneska jsem vymyslela takovou teorii: záleží mezi jakými dětmi samotné dítě vyrůstá. Já vždy byla se staršími, proto jsem možná taková klidná a někteří tvrdí, že i rozumná. Pokud bych ale vyrůstala s mladšími, asi bych se chovala jako oni. Vždycky jsem byla z kolektivu nejmladší, ale ještě nikdy nejstarší...

Školu jsme nakonec stihly. Škoda. První pecka dne byla, že s námi jel busem můj oblíbený prvák:) Během dne se ještě dvakrát usmál...:D Potom se nic moc nedělo (matika, co chcete...), zkazila jsem bižuli a podobné zbytečnosti, ale pak přišla druhá pecka dne. Stála jsem na chodbě a čekala na kamarádku, měli jsme totiž sraz u tělovičen, kvůli lyžáku. Stojím tam už asi pět minut (hlavně že jí říkám dělej, jinak jdu sama), když najednou vidím, jak jde proti mně můj další oblíbený pozorovací objekt:D Usmál se, potom na mě chvíli neviděl a já tam pořád stála a čekala na A. Když šel po schodech a měl zase dobrý výhled:), celou dobu jsme si koukali do očí a pak se zase tak krásně usmál. Včera jsem usínala a zničehonic mě napadlo, že vypadá trochu jako Jackson Rathbone (ten co hrál ve Stmívání)... Tak jsem nějak prospala zbytek hodin a čekala na  zázračný zvuk - páteční zvonění na oběd. Chtěla jsem se ho zeptat, jak že se vůbec jmenuje, ale...nebyla příležitost, mezi námi bylo opět moc lidí. Tak třeba ve středu.

Pak jsme čekaly s K. na M. (opravdu nemůžu psát jména celá), která psala písemku z matiky. Vykecala spoustu drbů (matikářka má psa, její bratr musí jít nakoupit, protože včera stihl sehnat jen brambory...), ale až za hodinu a čtvrt. Důležitější bylo spíš, co se dělo mezi tím. Při čekání.
K. má spoustu známých, vždycky když s ní jdu po ulici, několikrát ji ztratím, protože se s někým zakecá a odpojí ode mě. Čekaly jsme v šatně, když zdravila jednoho dalšího kamaráda... ten taky čekal na dalšího kámoše (:D), takže jsme mohli čekat všichni spolu. Celou tu hodinu jsme si úplně v pohodě povídali  a bylo to hrozně fajn. Na jednu hlášku asi nikdy nezapomenu:

,,My (my jako starší) čekáme až třeba vy mladší přijdete a seznámíte se s námi...''

Ptala jsem se, co by dělal, kdyby k němu teď přišla primánka, jakože ahoj, já jsem Maruška Nováková, jdu se seznámit:D Následoval výbuch smíchu a nedozvěděla jsem se nic:D
Tak jo, v pondělí asi půjdu navštívit starší ročníky s tím, že se jdu seznamovat....:D
Když M. konečně dopsala písemku, vyrazily jsme ještě s K. a její další kamarádkou do města, shánět dárky. A můj oblíbený prvák z rána samozřejmně zase seděl v ,,našem'' busu:D

,, Proč sedíš metr od nás?''
,,Proč? Podívej kdo sedí za tebou!:D''

A v knihovně mě čekal šok. Dva spolužáci, spolu, v budově, které se vyhýbají na sto metrů! Nevěřila jsem svým očím, proto jsem se musela ujistit:

,,Ty si tu ale dneska poprvý, žejo?''
,,Ne, podruhý, jednou jsme tu byli se školou.''

Aha, odtud vítr vane:D
Ale třetí pecka dne přišla před několika minutami v podobě chatu na facebooku. Můj bývalý spolužák ze základky, se kterým jsme se až doteď tři roky úspěšně na chodbách ignorovali mi napsal:
,,Čau, chceš si psát?'' Takhle jsem ještě nikdy rozhovor nezačala, ale bylo to taky fajn:D

idees
Jsem si vědoma toho, že celý článek se vlastně točí kolem nepodstatných věcí jako kluci, ale dnešek byl vážně den plný paradoxů a překvapení. Ale já mám ještě věk na to, aby se můj život točil jen kolem školy, kluků, známek a v mém případě foťáku. Nechci vyrůst!

I know that things are looking up but soon they'll take us down

2. prosince 2010 v 20:52
Zrovna jsem mluvila s M. a vymýšlela, jak nejlépe opisovat při bižuli,
když jsem slyšela: přeruš to na chvíli...
Chvíli jsem to tiše poslouchala, ale pak už jsem se neudržela.
I když vím, že je to ode mě hnusný, musela jsem to říct.
Práskly dveře.
Seděla jsem tam a brečela.
Nejdříve jsem si říkala, že se chovám jako malá.
Ale potom už ty slzy tekly samy. Nešlo to zastavit.
Pak došly. Už nebrečím.
Nikdy se nebudu chovat podle toho, jak chtějí ostatní.
Tak si to konečně uvědom, mami.