Březen 2011

I wanted to send you all my love but the postman said that it was too big.

27. března 2011 v 21:34 | idees |  Zvířata
Něco takového jsem potřebovala. Miluju svoje přátele a psy. Nejlepší je, když trávíte den s oběma. Tyhle fotky tu nejsou k tomu, abych se s vámi podělila o perfektní záběry, ale protože na tenhle den bych nechtěla zapomenout a nemám moc dobrou paměť.

Mám raději psy než lidi. Ti mě na rozdíl od lidí nikdy nekousli. Marylin Monroe
Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské cnosti bez lidských necností.
Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující vám obličej.
Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe.
Psa nikdy nevlastníme tolik jako on nás.

Tyhle dvě neberte moc vážně. První je taková ilustrační - byly jsme přes tři hodiny venku a chudák Ike (jmenuje se I Love You) usnul na chodníku. Ta druhá je první fotka z dneška (chápete?:D), kdy jsem ještě neměla nic nastavené, ale z celého dne je to nejlepší momentka.


He's god.

26. března 2011 v 20:48

Původně jsem ho chtěla nakreslit. Ale nebyl čas. Takže kresba jindy. Ale tohle nepočká, HAPPY B-DAY STEVEN!

Never say goodbye because saying goodbay means going away and going away means forgetting.

25. března 2011 v 22:22 | idees |  Scéna
Ten citát si přečtěte. Normálně titulky nečtu, je to jako vybírat knihu podle obalu. Nedělám to.
Pusťte si tuhle vynikající písničku, dejte si karamelovou milku, prohlížejte si optimistické fotky a snažte se přemluvit sebe sama, že všechno bude fajn. Jako já.
Enjoy*

You may say I'm a dreamer but I'm not the only one..

23. března 2011 v 21:34 | idees |  Město

Jaro dělá s lidmi divy. Jinak se mám samozřejmě fajn. Vlastně víc než fajn. Za posledních pár dnů se toho událo hodně. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že jsem podvyživená (takže jsem asi ztrojnásobila přísun cukrů :D), moje kamarádka je hluboko pod anorektickou hranicí BMI, hrozně moc mě baví zumba a propadám z IVT. Jak říkám, víc než fajn!
A kdo přijde na to, co je to za město na fotkách (všimněte si nové lanovky), vyhrává...pocit největšího machra:)


voice inside my head

21. března 2011 v 21:53 | idees |  Zvířata

A usnout mám teď jako jak?
Víte co? Denodeně jsem upozorňována na svoje chyby. V naší rodině prostě není zvykem chválit, nedejbože vyjadřovat svoje city. To dusno je nesnesitelný. Tak dělejte, že ten obrovskej přepal nevidíte.
...a zvrchu nás pozorovala její starší kamarádka.
Tohle je jenom takovej bonus, tomu prstu se smála M. ještě asi deset minut, ale když ta číča viděla můj prst, probudily se v ní lovecké pudy:D

Člověk je jako měsíc – má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.

20. března 2011 v 20:17 Světla
Viděli jste superměsíc? Byl vážně nádherný. Miluju pohled na noční oblohu, ale v létě, za jasné noci, když je teplo a můžete třeba ležet v trávě...:)
Docela jsem se divila, co Měsíc provedl s 15 sec. expozicí:D
Nemohla jsem se mezi nimi rozhodnout, takže jsou tu obě. Ty bílé tečky, to jsou hvězdy. HVĚZDY! Poprvé v živote jsem vyfotila hvězdy. Nechápu. Miluju M. a její pohled z okna. Bydlet tam, celé dny jen sedím na balkóně a fotím:)
A protože víkend byl skvělý nejen na zážitky ale i na fotky, mám pro vás připravený ještě krásný západ a portréty úžasného kotěte:))
Víc takových víkendů! :-*

Karafiáty

18. března 2011 v 20:39 | idees |  Art

Nějak se mi chtělo kreslit. Jenže paní učitelka vždycky říká, že nemám kreslit podle fotek. Tak jsem nějak bloudila po pokoji a narazila jsem na vázu s karafiáty, které koupil táta na MDŽ. Nikdy bych neřekla, jak těžké je nakreslit karafiát zvrchu, příště kreslím kaktus:D

Can't help myself...

17. března 2011 v 20:28 Rostlinovky
The Naked and Famous - Young Blood
U téhle písničky se naprosto pefektně vzpomíná na léto. A ten klip je taky naprosto pefektní.
Vyšli jsme ven a kapky bubnovaly do rozpadajícího se deštníku. A M. naprosto přesně pronesla: ,,Tady voní jaro.'' Venku je tak hrozně hnusně, že jsme naprosto perfektní víkend přesunuly na příští týden. Takže pokud jste viděli nějaké super filmy do deště, sem s nimi.
S fotkami jsem si hodně hrála, doostření, barvy a tak, ale to jaro z nich prostě cítím:)
Tuhle jsem si zamilovala.
O víkendu jsem při focení narazila na čtyři včely!

Jestli už nikdy nepřidám žádný článek, jsem mrtvá. Zní to hrozně, ale je to tak. Dnes ráno jsme jely s kámoškou ve skvělé náladě do školy a sedly si na tu pětku vzadu. Na jedné straně seděla celkem pochybná existence s tmavší pletí, holohlavý a nespočetně jizvami na hlavě. Začal mumlat něco o tom, proč by on nemohl mít děti (usoudila jsem z toho, že mu je sebrala sociálka) a nevím co všechno ještě. Ale to už jsme pochopily, proč jsou vedle něj dvě a před ním dvě sedačky prázdné. Busem se začal šířit šílenej smrad. Tak jsme se prostě přesunuly do přední části busu. Začal na celý bus řvát, že jsme děvky, a že nás zabije. Když vystoupil, familiérně křikl ,,Čau děvky.''. Nic jsme mu nedělaly, ani jsme se na něj nepodívaly, i když možná slyšel to: ,,Tady to hrozně smrdí.''. Jenže ten člověk není úplně psychicky v pořádku. Odpoledne jel zase a byl to docela šok, když jsme ho tam viděly. Naštěstí s námi jel ještě kousek kamarád, a pak nastoupilo tolik lidí, že si nás všiml těsně před tím než vystupoval, ale pamatuje si nás. A zas mlel něco o děvkách. Vážně se docela bojím. Ty strupy na hlavě vypadají hrozně děsivě a v hlavě to prostě nemá v pořádku. Jestli zítra pojede znova, rozhodně nepojedu až na konečnou do školy, to radči přijdu o hodinu pozdě. A jestli ho někdy uvidím na ulici, okamžitě jdu přesně na druhu stranu. Každopádně už jsem vyhrabala svojí rybičku. Pro lepší pocit. Vážně nechápu, proč se pepřáky prodávají od 18ti. Vždyť já se chci bránit TEĎ, jinak se těch osmnácti ani nedožiju!
A jestli zvládnu zítřek, zvládnu už všechno.

How high can you fly with broken wings??

15. března 2011 v 21:40 | idees |  Zvířata
Vážně mě štve, jak se mi rozbuší srdce, když Tě vidím.
Vážně mě štve, jak sebevědomě se vždycky tváříš.
Vím, že já se tvářím stejně namyšleně.
Vážně mě štve, jak se na mě nejdřív zadíváš, než pozdravíš.
Vlastně, vážně mě štve úplně všechno co děláš.
***
Teď mi to připadá trochu jako z 10 things I Hate About You.
***
Jsem strašně zničená ze zumby. Strašně zničená ze všeho. Živout je dřina! :) Vrátila jsem se ve čtvrt na devět domů, s tepem asi 160, kručícím břichem a téměř neschopná chodit. Nevím co jsem si chtěla dokázat, pak jsem se ještě naučila tu šílenou matiku a ještě stihla dodělat ty skvělý korále. Někdy se nechápu. Ale asi jsem to dělala pro to, že když se soustředím, na nic nemyslím. To je fajn. Tak na uklidnění trochu ťuťu ňuňu fotky.

Years go by and time just seems to fly but the memories remain.

14. března 2011 v 19:33 Krajina
Poslední dobou se mi zdá, že si začínám uvědomovat a všímat věcí, které jsem dřív vůbec nevnímala. Přemýšlím nad problémy, které spoustu mým přátelům připadají bezvýznamné. Tak nějak začínám soucítit s ostatními (vždycky jsem zastávala názor na principu každý svého štěstí strůjcem, jenže teď vidím, že to není až tak úplně pravda). Dneska mě vážně naštvalo, když kamarádky začaly nehorázně zlehčovat tsunami v Japonsku a další frajer to pak ještě zhoršil. Jsou věci, které prostě nejsou vtipné. Jsou věci, kterými bychom se prostě měli zabývat, protože je nemůžeme stále přehlížet. Svoje vlastní problémy nemůžeme odsouvat do pozadí a doufat, že se vyřeší samy. Nevyřeší. Se svými trápeními se musíme svěřit přátelům, protože být na všechno sám nemůže nikdo zvládnout. Jednou mi na tábor přišel pohled, kde dva šimpanzi malovali pokoj a pod tím bylo napsáno: Ve dvou se to lépe táhne. Nejdřív mě to rozesmálo. Ale pokud si pamatuju, tak to byl jeden z prvních okamžiků, kdy mi začalo docházet, kolik toho lze říct několika slovy.
S jarem začíná život. Doslova. Připadá mi, že až teď začínám žít.

That kinda love was the killin' kind.

10. března 2011 v 12:08
Suplovaná hodina IVT. Pracujte na svých prezentacích (ne, děkuji, stačilo mi to v pondělí do deseti večer) nebo si vyřiďte co potřebujete. Všichni zamířili okamžitě na Facebook. Nepotřebuji ho k životu, nemám ho ráda, ale je vážně užitečný. Chodím na něj. Protože bez toho už se vám ani nikdo neobtěžuje odepsat na smsku co máme vlastně na druhý den všechno mít. Pojd na fb, dostane se mi odpověď... Skoro všechny spolužažky teď řeší profil jednoho kluka.
,,On je fakt moc hezkej''.
,,To bude fejk.''
,,Asi jo, je to fejk, určitě je to fejk'!''. Než jsem to dopsala, vyrušilo mě pronikavé B*, koukni se na fejsbuk, budeš označená na fotce! Ou, děkuji vám.
,,Sakra, neni onlajn nikdo hezkej!'' To mě dostalo.
Copak už se neumíme bavit bez fejsbůku?
Na druhou stranu je mi trochu líto mé kamarádky, která neví co má celou tu volnou hodinu dělat a s poněkud otravnější spolužačkou je nucena hrát něco na superhrách. Je škoda, že na internetu neumí najít nic, co by ji zajímalo. Protože ty věci tam jsou. Ale obdivuju ji za to, že na počítač vůbec nechodí. Nechce.
Nejlepší na tom je, že moji ,přátelé' ani netuší, co tu teď píšu, přestože nás dělí jen stůl. Tak já se jdu podívat, kde že jsem označená.

I'd like to make myself believe than planet Earth turns slowly...

9. března 2011 v 20:48 | idees |  Světla
Owl City - Fireflies
Ou. Potřebovala bych rozšířit zásobu superlativů, protože dnešek si nezaslouží jen ty obyčejné. Útulná čajka, pořádně tlustý nelinkovaný sešit s Aerosmith (kromě oblečení utrácím nejvíc za papírnictví...), výtvarka, která je vždycky zábavná a tak podobně. Vůbec mi nevadí, že jsem se doma dozvěděla, že na posedávání po hospodách jsem moc mladá a měla bych chodit ze školy domů. Ty vzpomínky už mi nikdo nevezme a já budu v sedmdesáti s minimálním důchodem alespoň vědět, že jsem si ten život užila na maximum.
Tyhle fotky z hor vyjadřují moji náladu za poslední dny, bláznivá, veselá, a pak BUCH! BUCH! To jsou ty nezapomenutelné okamžiky:)

Pohádka o tom, jak jsme vychovávali malého fotografa...

7. března 2011 v 19:43 | idees |  Lidi
Protože určitě nechcete, abych vás zatěžovala žvásty o tom, že absolutně nestíhám, nechápu jak mám utělat referát do IVT když se učíme v 2003 a já mám doma dvě skvělé možnosti - 1999 nebo 2010, určitě nezvládnu písemku z pěstitelských prací, když jsem je ani neviděla...nejradši bych si sedla do milovaného Fatboye a Pýchou a Předsudkem, kterou jsem ještě stále nedočetla, ale musím toho ještě tolik udělat...tak vám milé děti povím pohádku o malém fotografovi.

Once upon a time chtělo by se začít po tom piplání s anglickým referátem....žil byl malý klučina. Jeho velká sestra fotografka se na svět dívala jen přes objektiv. Malého klučinu to samozřejmě také lákalo. A tak si v jednom nestřeženém okamžiku půjčil od své sestry tu kouzelnou skříňku, která dokázala zachytit každičký důležitý okamžik. Fotil a fotil všechno co ho napadlo. Protože byl pečlivý, fotku udělal vždy alespoň třikrát, co kdyby se nějaká nepovedla! Ale sloní paměť kouzelné skříňky se začala zhoršovat, protože už viděla těch nezapomenutelných okamžiků moc a potřebovala svou fotografku, aby jí od těžkého břemene vše zaznamenat do nejmenšího detailu ulevila. Jenže malý fotograf se nechtěl svojí nové hračky vzdát. Nepomohla vlídná slova ani čokoláda. A tak mu jeho velká sestra prostě vlepila facku, klučina v úleku kouzelnou skříňku pustil, ta se rozbila a oba pak už pak neměli nic, jen sebe.

Baby you were born this way...

5. března 2011 v 21:59 Krajina
Končí mi prázdniny. Takhle napsané to vypadá ještě hůř... Můžu říct, že to byly nejlepší jarní prázdniny jaké jsem kdy zažila. Stihla jsem spoustu věcí (i když vůbec netuším, kdy udělám tu hromadu úkolů, kterou nám na prázdniny profesoři naložili), jako třeba několikrát se rosekat na bobech, spatřit UFO, strach s prudkých kopců hodit za hlavu, prodloužit si život o pět let díky smíchu, spořádat tři kila čokolády, vyzkoušet běžky (a zjistit, že je to pěkná nuda), zkouknout nejvíc psychonepochopitelnej film Prokletý ostrov (viděli jste? chápete to?), zamilovat se do tyrkysových oteplováků, sehnat perfektní tričko s Johnem a Yoko a prstýnek s foťákem a...tak.
Tohle je jedna z několika várek fotek z hor, tentokrát líbezné krajinovky:) Ještě před tím vám ale musím představit mojí novou závislost - Tylera Warda (tý holky si nevšímejte) a jeho cover verzi Born this way. Lady G mě vážně překvapila tím textem. Musela jsem přehodnotit svůj názor na ni. Ta písnička je skvělá, text bezkonkurenční a fakt, že hvězda dnešní doby prostě neví, kolik efektů je tak akorát není důležitý. Tohle zůstane navždy jako písnička prázdnin 2011, protože jsem jí nakazila všechny přátele:)

Vzpomínek plná Bíra, která už připravuje další várku fotek*

Ztráta iluzí

1. března 2011 v 18:26 | idees |  Lidi
Tahle holčička ztratila iluze, když ji pokousala labuť.
Já jsem je ztratila už dávno.
Ztrácím je pokaždé, když se ti podívám do očí.
Závidím těm dětem s upřímným pohledem, kterým nikdy neuhnou.
Oni ještě nevědí, že život je boj.
Že vyhrávají jen ti nejsilnější.
Ale jednou to zjistí.
Do té doby mohou tvrdit, že jsou štastní.