Duben 2011

Kreslíš, kreslím, kreslíme.

30. dubna 2011 v 12:01 | idees |  Art
Prázdniny na chalupě jsou možná hrozná nuda, ale aspoň vás to donutí kreslit.








Fotky jsou vážně příšerné, přeostřené, tmavé, ale vy to zvládnete. Všechno je podle živých modelů, nehet na palci ruky neskutečně špičatý (když on takový byl!:D), druhá je moje milovaná beatlesačka, které jsem vykloubila ruku, třetí táta, což jste si určitě nepřečetli a nejvíc jsem spokojená s prvním dědou:D
Připravuju článek na téma hudba, včera jsem ho psala asi dvě hodiny a ještě není ani z poloviny hotový, takže pak si vyčlěňte tak půl dne na čtení:)
B*

LOVE, PEACE & HAPPINESS

25. dubna 2011 v 16:07 | idees








Trošku ulítávaj z formátu. Ale hlavní je, že letí!



Tak jo, ten minulej článek jste jakože neviděli. To byla krize prvního dne prázdnin. Jestli to nemíváte, buďte štastní! :)
Pak přišla ale ještě jedna krize. Někdy v sobotu a to fakt nebylo dobrý. Stává se vám někdy, že se vám z nepochopitelného důvodu zdá o někom, koho jste spoustu let neviděli nebo na koho jste zdárně zapomněli díky čokoládě a sluníčku? Ale jinak jsem se měla fajn.
Jinak nesnáším Velikonoce. Jenom se musíte nechat mlátit (dobře, jemně šupat, ale já nemám ráda když na mě někdo sahá). Už odmalička, přesto si vzpomínám na jeden úžasný den, kdy jsem se ráno vzbudila (já vždycky vstávala na Velikonoční pondělí hrozně brzo) a měla jsem cestu ke koledě vyznačenou malými žlutými a oranžovými králíčky. Byt byl zalitý ranním sluncem a já myslela, že zajíček vážně přišel. Je to krásná vzpomínka.
A protože mi nevyšla Praha, jeli jsme alespoň do Litoměřic, městečka stokrát hezčího než je celá Praha. Na kartě mám spoustu fotek! :) I když asi nehrozí, že bych zase začala seriózně přispívat. Není čas a s mraky, při nedostatku vitaminu D ani nálada.
Jdu si užít poslední prázdninový večer do kina, vy si ho užijte na 100%:)

P.S. Nikam do článku se mi nehodilo, jak mě naštvali všechny recenze o koncertu OneRepublic. Prý to nebyla pořádná show. Nemůžou po skupině, která hraje alternativní rock a rockové balady přece chtít, aby vysela z lan jako P!nk, měla u pódia Splash zónu jako Kylie nebo prostě řádila jako Lady G. Vážně budu mít radost, až recenze přestanou psát ti, kteří na akci nebyli ani ve snu.

You'll never find your own strawberry field.

21. dubna 2011 v 22:07 | idees


Nevíte jak si užít prázdniny na 100%? Mimochodem, moje nejoblíbenější ^_^



One Republic a jiné slasti

20. dubna 2011 v 21:55 | idees |  Akce
19.4. 2011. Tohle datum si budu pamatovat ještě dlouho. Stačilo by pár slov. One Republic. SaSaZu. Skvělá atmosféra. Trapnej začátek. Ale takhle bych vás přece neodbyla:)


Vážně hrozně moc jsem se těšila. Už dlouho jsem tu spamovala větami typu už za čtyři měsíce, už za 68 dní, už za 2 589 hodin. Ale nevěděla jsem co přesně čekat.
SaSaZu je uvnitř vážně hezký. Dostala mě televize na záchodech. Eddie Stoilow se pěkně ztrapnili, i když k tomu přišli jak slepí k houslím (ale Brent Kutzl, ten sexy kudrnáč na ně vážně válel!:D), zahráli jednu písničku, pak půl hodiny nic, protože přestal fungovat mikrofon, pak zachraňovali Frozen a odešli. Stane se, no. Ke konci jejich vystoupení už bylo cítit takové to napětí - teď přijdou ti největší borci, ti, na které všichni čekáme.
A příchod to byl velkolepý. Asi dvě hodiny se přeplněné SaSaZu nudilo, vařilo (pár vedle mě to vystihl dobře: ,,Takový teplo neni ani když se milujeme... ''). Ale hned na začátku to One Republic tak rozjeli, že všechny nedostatky byly rázem zapomenuty a všichni se nechali unášet tou atmosférou. S nimi přišla energie, s nimi přišla show.
Z toho videa to musí být jasný. Stop and Stare mě nejvíc chytlo, v tu chvíli zpíval snad každý, Ryanova cover verze Rolling in the Deep od Adele mě dostala, Apologize dojalo všechny přítomné chlapce, kteří doprovázeli svoje slečny jak jsem si všimla a všichni najednou dostali potřebu je políbit, All the Time nejvíce dojalo, zvláště k tomu dodal Ryanův ,proslov ', který musel zahřát snad každého, kdo rozumněl alespoň pár vět a netřeba dodávat, že snad všichni čekali hlavně na Secrets. A Jeho ,,Do you speak English? Já rozumím česky!'' bylo prostě šílený. Šíleně střelený. Při těch největších hitech byla ta úžasná atmosféra snad i vidět.

Vlastně Ryan Tedder je kapitola sama pro sebe. One Republic nejsou vůbec studioví, každý tón dávali přesně a snad ani jednou mu to neujelo. Prostě perfektní. To jak byl bezprostřední, jak si to užíval jenom zapříčinilo to, že ho miluju čím dál tím víc:D Když vylezl na repráky a stál asi dva metry od nás, bylo to prostě nepopsatelný. Když vzal jedné fanynce i-Phone, protože snad každý druhý fotil a natáčel (nevím jak mohlo tolik lidí propašovat foťáky, ale můj chudáček zůstal doma na stole...), natočil celý ten dav, sebe, kytaristu, bubeníka a pak jí ho se smíchem vrátil...jo, už bych mluvila jako šílená fanynka. Ale všichni byli úžasní. Zvlášť houslista a kytarista Brent, toho jsem si musela vygůglit, protože přesně takový vlasy má můj pohádkový princ:) Stejně vám musí být všem jasné, jak moc skvělé to bylo!



A to jak se ti vedle mě líbali při posledních tónech bylo krásný a strašně deprimující.

Fotky jsou pořízeny mobilem, takže promiňte tu kvalitku...

Lost till you're find, swim till drown, love till you hate...

16. dubna 2011 v 22:52 | idees |  Rostlinovky
už v úterý...♥
Život je fajn, když ho máte s kám žít. Teď momentálně mám. Tomu se říká štěstí.
Po dvou letech soužití s foťákem jsem objevila, že umí sám ostřit a úžasnou funkci protisvětlo, díky které si nemusím tak dlouho hrát s kontrastem. A taky bych toho chtěla strašně moc napsat. Ale pak přichází ta šílená otázka: Kolik lidí z mého okolí to čte? Budu doufat, že nikdo. Protože čajka byla vážně skvělá.
Včera jsem si uvědomila, jak moc jsme naivní. Když jsem přišla na gympl, připadala jsem si táákhle malinká. Všichni byli starší, vyšší, hezčí, vyspělejší. Obdivovala jsem všechny kluky a záviděla holkám jejich tvary. Teď, po třech letech zjišťuju, že všechno není jenom o velikosti podprsenky a připadá mi absurdní, že z ti, které jsem kdysi dávno mlčky obdivovala mě dnes poučují o tom, jak se dělají kroužky z dýmu. A těší se, až si nás vychutnají na poslední zvonění. Letos to bylo vážně maso.


A taky jsem byla v pohádkovém lese.
















A k seznamu nezbytností jako je externí harddisk přibyla grafická karta, která odešla do věčných lovišť a mobil, protože tohle už se fakt nedá.
Kde jsi, Princi s miliónovým kontem?

Children are children and children do childish things.

14. dubna 2011 v 19:57 | idees |  Lidi
Pořád sním o povolání fotografky. A ty nejvíce těží z momentek - nenápadně vyfotit zajímavé lidi na ulici, zajímavě zachytit jakoukoliv událost tak, aby byla fotka dost atraktivní na prodej. Měla bych začít víc fotit tyhle cvaky, sranda ale bude, až mě někdo uvidí a bude chtít ubránit své právo na to, že nikdo vás nesmí fotit proti vaší vůli.












B*

I need you like a heart needs a beat but it's nothin' new

12. dubna 2011 v 21:52 | idees |  Rostlinovky
neposlouchám je nějak hodně, ale jejich písničky jsou plné emocí...
Ani jsem vám nestihla poděkovat, že minulý víkend překročila návštěvnost 20 000. Děkuju moc za komentáře, když radíte nebo chválíte, bez nich by blogování nebylo tak návykové:)
Ale zároveň přicházím s tímhle. Kytek je všude plno, když mě bylo líto je sem nedat. Ale některé z fotek jsou vážně dost slabé. Všechno je poslední dobou dost slabý. Situace se vyvíjí úplně jinak než jak jsem si vybájila, mám v háji počítač a potřebuju tip na externí harddisk. Máte s nějakými zkušenosti?
Potřebuju se konečně vypsat. Jenže není vůbec čas. A nechápu jak se mohlo stát, že jste ještě neviděli všechny fotky z předminulého víkendu. Jo, flákám to. Omluvou je snad to, že flákám i sebe...












A normal life is borin, but superstardom´s close to post mortem.

10. dubna 2011 v 21:29 | idees |  Scéna
Už mám nového editoru vážně plný zuby. Zase mi nejdou zmenšovat videa a trvalo mi asi deset minut než jsem ho vložila, ale tak nevadí, že.

Paměťovku mám permanentně přeplněnou, ale nemám vůbec čas přidávat. Minulý týden byl vážně nabitý. Trénujeme novou sestavu (jsem taneční střevo, ale hrozně mě to baví), měly bychom se starat o rybičky, ale úspěšně na to kašleme, užíváme sluníčka, pouštíme draky, děláme si ty nejlepší pikniky na světě a zpíváme. Prostě si tak nějak v klidu žiju.
Ale můj klid mi pořád někdo narušuje. Blbec ze zastávky, který mě nejdřív ani nepozdraví, a pak si stěžuje, že mu nestojím ani za mávnutí, máma, se kterou se hádáme snad 24 hodin denně a lepší už to nebude, spolužáci, kteří nutně potřebují vědět jaké i se píše ve slově ledabyle a vůbec je nezajímá, že zrovna poslouchám, jak kamarádce umřela kamarádka (to zní divně) a vůbec nevím co mám říct a vlastně...proč to okecávat. Vždycky je v tom kluk, to je prostě zákon. Zákon číslo dvě říká když v tom není kluk, je to fejsbůk. Problém je, že skoro vždycky to spolu souvisí. Kde je moje předsevzetí tu ksichtknihu smazat sakra? Pak pomáhá Eminem. Ten jeho drsnej, krutej, povýšenej hlas.
Tak snad chápate, proč pokračuju v sérii černobílé fotky. I když už mám asi dvacet kytičkovek. Nic no.








What's up?!

7. dubna 2011 v 20:11

Miluju Simple Plan. Jak někdo na youtube trefně poznamenal: They aren't famous 'cause they sing true. Tahle je jedna z mých nejoblíbenějších, pouštím si ji vždycky minimálně pětkrát za sebou a z geniálního textu mám nejraději tu část o World War III. Čím to asi bude...
Svět je zvláštní místo. Lidi se v něm chovají divně. Týpka, co z důvodu, který mi stále uniká, je schopný prodloužit si cestu do školy asi o čtvrt hodiny (a pořád si myslím že kvůli tomu abychom se nepotkali), matku, která nejde na obávaný rodičák, protože po noční není vyspalá a potřebuje si odpočinout na pařbu, renesančního člověka, který se nejspíš narodil do špatné doby a tak. Teď když si to čtu, připadá mi to vlastně jako normálka. Šeď obyčejného dne.

Wasn't it easier when you believed in everything and everybody believed in you?

3. dubna 2011 v 22:01 | idees |  Zvířata
Nějak nemám mozek na dlouhé úvahy nebo tak něco. Je neděle večer, chápejte. Tak snad jen omluva, že ty fotky jsou technicky příšerné, ale prostě srdcovky. Je to jako poslouchat postopětapadesáté stejnou písničku, text znáte už nazpaměť, ale stejně si ji neodpustíte...

A jak už se stává skoro zvykem, dvě momentky na závěr:) Kala byla perfektní. Natahovala ke všem chobot, protože ji lidi krmili a vyvažovala to zadní nohou...:)

Just dream on.

1. dubna 2011 v 20:37 | idees |  Art
tahle tu byla už asi 3x, ale je to největší klasika, která se nikdy neoposlouchá, nejgeniálnější skladba all the time...
Malý kvíz pro začátek.
Když vám někdo píše, že s ním určitě musíte jít ven, znamená to, že v následujících dnech:
a) samozřejmě půjdete ven a zjistíte, že si rozumíte jako s nikým
b) vás bude úspěšně ignorovat, na váš pozdrav jenom kývne a ta zelená onlajn teška na fejbůku vás bude neskutečně štvát

Chvilka napětí - bé je správně. To je život, no.

Měla jsem prostě chvilkovou potřebu nakreslit si Stevena. :D Poslední dobou si uvědomuju, jak moc miluju Aerosmith. Myslím, že je důležité, aby každý měl něco, čemu se věnuje naplno, něco, čemu věří, někoho za vzor. Prostě něco, co každého baví. Nejvíc alergická jsem na kluky, kteří nedělají nic jiného, než paří wowko. Líbí se mi, když se něčemu věnují. Protože pak to musí být vážně nuda.
Ne, nejsem spokojená. Fotka byla z podhledu, který neumím, jak jsem se už podruhé přesvědčila a uhlem v tužce jsem kreslila poprvé. Ale vyhovuje mi, takže v něm určitě budu pokračovat, dobře se s ním stínuje a zároveň nemusíte tolik propracovávat detaily. Ok, Stevenovi se to nepodobá, ale celkově se mi to líbí, ten týpek je prostě zajímavej:D