Květen 2011

Forget love. I´d rather fall in chocolate.

29. května 2011 v 22:14 | idees |  Lidi
VAROVÁNÍ: Hrozí vyčerpání přídělu roztomilosti na roky dopředu.
Spolu jsou nejvíc uaáá.



I love you.

27. května 2011 v 19:25 | idees |  Zvířata
Lepší jméno si tenhle papírový fešák vybrat nemohl. Kdo by ho nemiloval?



Šiřte lásku a mír!

26. května 2011 v 21:00 | idees |  Art
Láska na první poslech. Áá, ještěže existují i lidi, kterým nestihla Katy Perry a 50 Cent vymýt mozky, a se svými srdcovkami se ochotně svěřují na fejsíčku.

In a perfect world this could never happen...

24. května 2011 v 20:44 | idees |  Krajina
Před změnou letního času jsem každé ráno pozorovala východ slunce. Fotek mám víc, ale nějak je nemůžu najít. Teď vstávám a venku už je vedro jako v poledne, takže další už asi nevyfotím a proto vám je konečně můžu ukázat.

When I was younger so much younger than today I never needed anybody´s help in any way..

22. května 2011 v 21:02 | idees |  Akce
Kdy jste naposledy něco nakreslili křídami?


Fake it until you make it!

18. května 2011 v 21:31 | idees |  Art
Jako 99% lidí možná titulky nečtěte. Ale tenhle si přečtěte, protože je to nejlepší motto, jakým se můžete řídit. A Steven Tyler se tím řídí už pěkně dlouho.


The city

15. května 2011 v 20:36 | idees |  Město
Svoje město nemám ráda. Ale...ono je občas i hezké.
Patrick Wolf - The City
Občas mi pomáhá vyhrát nějakou tu soutěž.

Život pampelišek

14. května 2011 v 20:01 | idees |  Rostlinovky
Pampelišky jsou neskutečně fotogenické. Fotím je každý rok a pokáždé jsem prostě fascinovaná. Little, little girl.
Asi by se hodilo začít nějakou živou. Abyste si nemysleli, že jsem vysezená jen na ty odkvetlé. Ale já jsem, žluté pampelišky jsou jinak neskutečně nudné.




I came so close to givin´ it up!

11. května 2011 v 20:19 | idees |  Zvířata
Ještě nikdy jsem se neléčila na lehátku s Alenkou v Říši divů a Time of my life v uších, ale všechno je jednou poprvé. Bohužel, tahle šílená nemoc je podruhé a doufám, že nebudu doma opět čtvrnáct dní. Vážně potřebuju jít ven. Všechno si vyjasnit.




Zpomal!

10. května 2011 v 18:38 | idees |  Zvířata
...třeba si pak pokecáš se šnekem.

I need another perfect line...

7. května 2011 v 20:13 | idees |  Město
Včera mi bylo fakt už dobře. Kromě toho, že jsem se trochu děsila toho, že do dveří přijde On a já budu zase v háji. Ale naštěstí k ničemu takovému nedošlo. Nakazila jsem se písničkou Morituri te Salutant a i když jsem musela brzo domů, nálada se vrátila na původní fajn stav. Během čtvrthodinové cesty domů mi začalo být neskutečně hrozně a teď si tu v pohodě lěžím s horečkou a připadám si jako feťák, který čeká na svoji dávku. Až na to, že někteří stepují v těch nejděsivějších koutech Prahy, vyhlížejí dealery a jiní spí u fejsíčku a v mezičasech stíhají ještě naštvat ty, kteří jim mohli alespoň trochu pomoci. Nechci vás zásobovat depresivními články, ale myslím že kdyby Lady Vanilka psala stejně depresivní posty, ČR vyhlásí národní smutek. Jenže blog je prostě můj vlastní svět a ten je momentálně dost mimo. Tyhle fotky z Velikonoc snad trochu vyvažují text, jsou z Velikonoc a je na nich zachyceno jedno z mých srdcových měst - Litoměřice. Fakt, kam se hrabe Praha. A zkuste si přečíst Modrá je barva nočních děsů, doporučení dobré knížky by mohlo trošku odčinit tu depresi ;)

Většinou jsem se zaměřovala hlavně na ty krásné detaily, kterých si sice nevšimnete, ale vytváří to pravé kouzlo.
















Zítra budu koukat jen na komedie, psát si jen s lidmi, které jsem ještě nestihla naštvat nebo nakazit všemi problémy, a pak možná přijdu s veselým článkem:)

My heart is like an open highway.

5. května 2011 v 21:36 | idees |  Scéna

Poslední měsíc blog hrozně zanedbávám. Nejdříve to bylo kvůli krásnému počasí - tady jdu ven, támhle se mi zase chce kreslit, hele, už jsem dlouho nefotila, a pak nestíhám. Pak přišlo hrozné počasí a špatná nálada. A teď sice zase svítí sluníčko, ale ta nálada se pořád nevrací. Vážně se hrozně moc potřebuju vypsat. Nemusíte to číst. Je mi fakt hrozně.
Jsme tak nějak v prdeli. Někdo víc, někdo míň, ale všichni moji přátelé jsou na tom momentálně ještě hůř než já. Když jsme spolu, je to fajn. Všichni se tak nějak tváří, že jsme štastní, přitom moc dobře víme, že bysme se nejradši na všechno vykašlali a společně si šli jenom někam sednout a nevnímat. Ale...dneska ani oni nepomáhali. Prostě to už nešlo. Hned ráno mi K. desetiminutovým rozhovorem rozhodila ten úsměv, který každé ráno s příchodem do šatny nasadím. Zjistila jsem, že se umím fakt dobře přetvařovat. Když to skoro ani ty nepoznáš...

,Ale ty to vlastně nevíš...´
,Tak mi to řekni.´
,Ale já ti to nemůžu říct, protože my všichni máme svoje vlastní problémy. Všichni jsme v háji. A kdybych ti to řekla a ty bys řekla zase tvoje problémy mě, tak to nezvládneme. Musíme si to každý řešit sám.´

Má pravdu. Vážně jsem na jejími slovy musela přemýšlet hrozně dlouho. Jenže...zase nikomu nic neříct je ještě horší. Takže všichni víme tak nějak půlku a nikdo netuší, jak moc špatně tomu druhému je.
Naše problémy by vedle sebe vypadaly možná směšně. Jenže...každý to bere jinak. Malá prkotina vám může zkazit celý den. Nebo týden. Nebo měsíc... Jako třeba čajka.
Byl to perfektní večer. Fajn lidi, nové tváře, vodnice. Ale nemohla jsem tušit, jak mi ta nová tvář zkazí úplně všechno. Období, kdy se mi někdo jako fakt moc líbí se u mě střídají docela často. Jenže pak přijde vždycky nějaká další holka... Je to ten nejpohodovější člověk, jakého jsem kdy poznala. Poslouchá oldies. Rolling Stones. To mluví po minulém článku, kde jsem psala, jak moc pro mě hudba znamená snad samo za sebe. A...a nechci tady psát všechny jeho velké plusy, protože to vůbec není důležitý. Důležitý je, že na něj prostě nejde zapomenou jako na ty ostatní. Na každého časem zapomenete. Ale teď to nejde. Jdete na zastávku, hlasitost písniček na maximum, ale ten hlas ve vaší hlavě překřičí všechno. Sedíte v lavici, je vám neskutečná zima, vůbec netušíte, o čem to matikářka mluví, jenom slyšíte ten hlas ve vaší hlavě, který pořád šeptá to jméno. Kamkoliv se hnete, jde taky. Dneska se mi chtělo fakt brečet. Protože on jezdí každý den dvě hodiny sem do školy jen kvůli ní. A přes to všechno jsou jenom kamarádi, ona chce někoho jiného. Přes to všechno jí ho strašně přeju. A jemu to taky přeju. Protože ten jeho plán byl vážně vtipnej. Nenápadně se vytratíme. Pak se podívám před sebe a vidím K., která je na tom stokrát hůř, protože to by musel vidět i slepej. A i když nevím co se s ní děje, vím, že vedle ní jsou moje problémy bezvýznamné. Jenže...to prostě nezvládnu napsat. Dokázala jsem to jen s A., která je stejně mimo jako já. Tak jsme si vzájemně popovídali o tom, co nás na všech štve a je nám oběma líp. Kdyby seděla vedle mě v tu chvíli, kdy mi napsala tak povídej, já tě chápu, asi bych jí radostí objala a nikdy nepustila. Protože u ní vím, že mě vážně chápe. Zrovna teď. Protože prochází tím vším taky.
Stejně jsem to nezvládla napsat tak, jak to cítím. Jenom mě pochopte.

Rock you, baby!

3. května 2011 v 16:49 | idees
Už dlouho se chystám napsat článek na téma hudba. Původní nápad byl úplně jiný, chtěla jsem fotit podle písniček, ale pak mi došlo, že to asi určitě nezvládnu:) Gábi (http://meandmiley.blog.cz/, vážně mi nejde změnit odkaz), snad ti nebude tolik vadit, když použiju stejnou podobu jako ty pro svůj playlist:)


It's kind of fun to do the impossible.

1. května 2011 v 20:11 | idees |  Scéna
Úplně jsem zapomněla na všechno, co jsem považovala za nutné vám napsat. Nevadí.
Užili jste si čarodějnice? Pokud vím, žádné ztráty na životech nebyly, což by se dalo brát jako důkaz toho, že čarodějnictví je vymíceno. Ale... určitě znáte někoho, kdo vás očaroval, ani nevíte jak...nebo ne?
No, podle filozofického začátku vám je asi jasné, že jsem pořád trochu mimo. Jestli vám můžu radit, nechoďte dvakrát za sebou na centrifugu. My styloví (že M.) to zvládáme s menšími obtížemi, ale slabší povahy takovou dávku otáček nemusí zvládat. Pak už ani upálení nepomůže.
I když tohle nebyly typické čarodky s táborákem, buřty a kytarou, povedly se. Občas neškodí vykašlat se na tradice.











A mimochodem, taky vás štvou ty statusy na fejsíčku o prvním máji?