Červenec 2011

City dreamers - part 1

31. července 2011 v 19:27 | idees |  Město
Jsem doma, mám 700 fotek a budu se snažit vám je dávkovat.

Everything ends.

19. července 2011 v 22:33 | idees |  Rostlinovky

Právě jsem se vrátila z Harry Pottera. Zaslouží si jeden dlouhý, pořádný článek, a proto ho napíšu, až se vrátím. Úplně neplánovaně jedu do jížních Čech, nějak to v Ústí nezvládám. Já to poslední dobou nezvládám nikde. Na cestě z tábora jsem nebrečela, protože by mi chyběli lidi odtamtud (což chybí), ale protože jsem se bála Ústí. A teď se bojím září. O prázdninách tu to asi moc žít nebude, ale mám hrozně moc fotek a novou paměťovku (a taky plnej pevnej disk, zbývá mi 1,7 GB...), spoustu kreseb a zážitků. Tak se s vámi zase loučím mojí oblíbenou ;)

Tak zase za rok.

16. července 2011 v 21:10 | idees |  Akce
Vrátila jsem se z tábora. Hmm, inteligentní začátek. Letošek se ještě s jedním rokem řadí na první příčku. Super oddílák, skvělý oddíl, fajn lidi a zajímavé téma Indiáni. Mám 333 fotek a rozhodla jsem se je rozdělit do dvou článků. Ten dnešní bude smutný. Jsem smutná.

Simple Plan

2. července 2011 v 14:48 | idees
Původně jsem tady nechtěla vůbec spamovat. Jenže radost začíná být větší a větší a do večera už fotit nebudu, takže tohle je nejen ventilování obrovské radosti, ale i rozloučení před čtvrnáctidenní odmlkou.

Just ignore him. I do. So what´s the matter? He EXIST!

1. července 2011 v 20:35 | idees |  Koláže


Dnešek začal perfektně. Naposledy před táborem jsem se viděla s přáteli, užili jsme si badminton, urovnala jsem včerejší hádku a myslela jsem si, že odjedu s čistým štítek. Ale ne.
V knihovně mi trochu pokazili náladu - nenašla jsem ani jednu knížku, která by za něco stála. Ale jenom trošku. Úplně hladová jsem na cestě za jídlem s M. potkala Beatlesačku. Ta nás donutila čekat s ní na sestřenku. Jsem v úplném klidu, povídáme si a najednou se ke mě nakloní M. : NEOTÁČEJ SE! Je tam ON. A než jsem si to stihla nějak přebrat, tak stál vedle mě s tím přihlouplým úsměvem. Nakonec jsme spolu byli asi hodinu. Pak jsem se dostatečně vynadávala už jen s M. a šla se domů nějak uklidnit. Jenže uprostřed přechodu na mě někdo čekal. On. Prostě se tam nějak najednou objevil a povedlo se mu mě rozhodit ještě víc než předtím. Když konečně odcházel, ještě se otočil a řekl, že někdy půjdeme ven. Zase to řekl. Už asi potřetí. Nic o pátku, který se nakonec nekonal. Psala jsem naštvanou smsku M. a ona se ještě naivně zeptala: Omluvil se ti aspoň? M., nebuď směšná. To přece není jeho styl.
Musela jsem si prostě udělat další koláž. Fakt mi pomáhají. To malé skrčené jsem já. Ta žena vyjadřuje šok, jakej vždycky mám, když ho někde zahlídnu. Ty oči jsou ve skutečnosti šikmější, tak jako mého čínského kamaráda, který mi TEN pátek tak pomohl. Ta další postava je ON i s tou jeho blbou taškou a netopýr je prostě tajemství. Celá ta jeho psycho povaha. Nikdy ho nepochopím. A ani nechci. Jenomže on se pořád cpe do mého života. Bez něj mi je ale líp.
Doufám, že se na táboře dám nějak dohromady. Nutně to potřebuju.