Bídní červi, umřete!

9. června 2013 v 19:49 | idees |  Řeči
Chtěla jsem napsat o teplickém koncertu Kabátů, o skvělé atmosféře, která tam panovala a o tom, jak mě koncerty neskutečně nabíjejí. Jenže pak na mě v nestřeženém okamžiku vyskočila sbírka příkladů z matematiky, německá gramatika a televizní zprávy. Odolala jsem všemu - chuti napsat článek i matematice. Místo toho jen zírám na televizi a potichu křičím - co se to děje?


Rakouskem proběhly největší povodně od dob středověku. Tam kde ještě neprší, začne pršet v noci a celá střední Evropa se topí. Vláda se dušuje, jak na Čechy, kteří o všechno přišli, čekají dávky na úřadech práce. Jenže nic takové se neděje - v případě, že máte podle úřadu dostatečně vysoký příjem, nedostanete ani korunu. Pod vodou jsou dnes už i oblasti, které povodně vůbec nepamatují, vítejne na Kladensku. Trestá nás příroda?

Já si myslím, že jasnější už to být ani nemůže. Nenechá nás vydechnout a čím hůř se k ní budeme chovat, tím razantněji nám to v budoucnu bude vracet. V blízkém budoucnu.
I lidé, kteří na podobné nesmysly nevěří, už pochopili, že by přírodu měli začít brát vážně. Povodně nám otevřeli oči. Vláda na to odpověděla tak, že bude nejspíše potřeba více regulovat toky, například Berounku. Vážně jste tak hloupí, jak vypadáte?!

Neumíme se chovat k zemi, ve které žijeme, neumíme se chovat ani k sobě, a přesto chceme, aby bylo všechno růžové a jednoduché. Nova točí nadšené reportáže o tom, že lidé si naštěstí ještě umějí pomáhat. Všechna čest dobrovolníkům a ostatním lidem, kteří neváhají a postiženým pomáhají. Obdivuji je. Nedovolila bych si proti nim říct jediné křivé slovo, nepochopte mě špatně. Opravdu je ale tak divné, že si lidé umí pomáhat? Nebyl lidský život odjakživa postavený na vzájemné pomoci? Copak neadertálci žili osamoceně? Ne, žili v tlupách, aby se mohli starat o slabší a potřebné.

Pokud jsme jako lidská rasa na tyhle přírodní zákony zapomněli, nedivím se asi ničemu, co se momentálně děje. A tu matiku se učit nejdu. Je mi smutno ze státu ve kterém žiji, z lidí, se kterými se každý den setkávám a ze světa, který asi pořád nechápe, že je něco špatně. A na to jsou soustavy rovnic krátké.
Když od přírody něco chceme, musíme jí taky něco dát. Začněme všichni u sebe.
297526_302563853102023_100000452317291_1072935_1352934798_n_large
 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 9. června 2013 v 20:03 | Reagovat

Souhlasím s tebou, ale začínám být na tyhle články/proslovy alergická. Když se někdo po xletech nebo jenom když se něco stane naaajednou rozpomene, jaký jsme dementi a jak odporně se chováme k přírodě. Je to smutný že to lidem dojde jenom když se stane něco špatnýho, nebo teda spíš po tom. Lidi by si to měli uvědomovat pořád. Hele, ono to je tak že žádnej druh nevydrží napořád - proč bychom měli my? Až dojde přírodě trpělivost, tak nás prostě smete a bude.
Ale na druhou stranu mi přijdou některé reakce úplně melodramatické. Nemůžeme vědět, jak co kde bylo zatopené před stovkami let když se to ještě tolik nezaznamenávalo. Nějaký rekord musí být vždycky pokořený, nevidím nic booom na tom že největší potopa od dob středověku, to se jednou stát muselo, no. Ve středověku si taky říkali "tohle je největší potopa za posledních sto let" a tak podobně, a pořád jsme tu. ;)

2 idees . idees . | Web | 9. června 2013 v 20:08 | Reagovat

[1]: Líbí se mi tvůj názor, ale musím odpovědět. Podobné proslovy taky nerada vidím, a přesto jsem ho taky musela napsat - protože to, že se s podobnými proslovy roztrhl pytel znamená, že lidé si konečně začínají uvědomovat, že je něco špatně. Já jsem se neprobrala až po povodních, že je něco špatně už vím přibližně rok a půl, kdy mě jedna událost dost změnila a od té doby se snažím, aby na to přišli i ostatní. Bohužel, zatím jsem ještě nepřišla na způsob, jak to lidem říct a tak jsou podobné proslovy to jediné, co zatím můžu dělat.

3 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 9. června 2013 v 20:44 | Reagovat

Jak píše Adelaine, jako by si tohle lidé uvědomovali až v případech, když se něco stane, tedy v době už se s tím nedá nic dělat. Na záchodě máme stojan na noviny a před pár dny jsem z tama vytáhla rok staré noviny a článek o tom, jak nejsme vůbec na povodně připraveni. Že by to snad autor cítil v kostech, že se něco takového opět blíží?

Lesy jsme si vykáceli, zasadili monokulturu ve formě smrku a pak vláda kroutí hlavou nad kůrovcem. A ne jenom příroda to odnesla. Kde jsou časy, kdy jsme měli obrovský vývoz pod českým jménem? Ze 77 cukrovarů dnes fungují tři. Textilnímu průmyslu u nás nejspíš odzvonilo... Ale to bych tu byla do rána vypisovat to tu všechno, navíc je spousta takových skutečností, o nichž ani nevím. Moje generace s tím bude muset něco udělat. Už od prvního stuoně nám říkali, že budoucnost je na nás. No jo, ale kdo si dobrovolně půjde sednout do vlády, když vidí, jak to tam vypadá. Jsme v začarovaném kruhu.

4 es ef es ef | Web | 9. června 2013 v 21:01 | Reagovat

Přesně tak. Problém je, že TV Nova to vůbec nedělá kvůli těm postiženým lidem, ti se tam dvakrát zasmějou do objektivu a žijou si z toho půl roku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama