Komentáře

1 Ecritte Ecritte | Web | 21. července 2013 v 20:47 | Reagovat

Je to pravda, mě housle nedobrovolně zaplňovali 5 odpolední v týdnu a bylo to poznat. Vždycky jsem chtěla mít odpočinkové hobby jako focení, kreslení, psaní, momentálně se naplno věnuju mým blízkým a je to až unavující, nejlepší je, když člověk má nenucené hobby, u kterýho si odpočina, aby to zas mohl rozvířit s přáteli

2 tardis-blue tardis-blue | E-mail | Web | 21. července 2013 v 21:19 | Reagovat

Do patnácti jsem měla volné jedno odpoledne týdne, jinak tréninky, nebo v zimě závody v lyžování, pak jsem se zranila a měla neskutečně moc volného času. Začala jsem chodit na party, sport jen v zimě a to sporadicky. Teoreticky jsem měla být spokojenější, ale nebyla jsem, basket je něco, co mi dělá neskutečnou radost a proto jsem ráda, že je opět součástí mého života (sice méně, než dříve, ale o to ho mám radši). Myslím, že každý si musí najít, co ho naplňuje a pro někoho to opravdu může být trénink pětkrát týdně a každý víkend závody...

Já miluju své přátele, to nepopírám, ale teď jsem je měsíc neviděla a zvládla jsem to bez nich, nepotřebuju je vídat každý den, možná ani týden... Ale přesto jsou součástí mého života.

Můj první přítel moje zalíbení v basketu nechápal a částečně i kvůli němu jsem s ním přestala, protože jsem byla kráva a on byl idiot, že mě nechal a ještě mi vyčítal, že na něj nemám čas... No prostě sobec a takové lidi nesnáším a vím, že taková nikdy nebudu, abych příteli vyčítala, že na mě nemá čas kvůli koníčku, protože to bych byla fakt debilní :D :D

3 Nosferatu Psiren, blahé paměti Nosferatu Psiren, blahé paměti | E-mail | Web | 21. července 2013 v 21:21 | Reagovat

jako malá jsem chodívala na koně a judo, abych se naučila disciplíně, neflákala se venku, nebavila se s "dětmi šmejdů" etc, až po letech jsem se dozvěděla, že to bylo kvůli starším sestrám, jež se zrovna nevyvedly.
Teď jsem na studiích v Praze, mám tam brigádu, ale mám i dost volného času na kamarády, o víkendu, kdy jsem doma, chodím s dalšími kamarády na pivo. Takhle mi to vyhovuje.
Ale mívala jsem období, kdy jsem na tréninky chodit nechtěla, protože jsem neměla to, o čem píšeš- volný čas, možnost jít ven, dělat něco, co chci, ne něco, co dělat musím.
Teď jsem ale spokojená.
Disciplínu jsem si stejně upravila podle  svýho.
Venku se flákám, když na to přijde.
A bavím se, s kým chci.
Jediný štěstí, že to se mnou naši mysleli, myslí a budou myslet dobře...

4 Michelle Michelle | Web | 21. července 2013 v 21:33 | Reagovat

myslím, že pokud tímhle způsobem žít umí, tak toho litovat nebudou. víš, protože všechno to, co dělají, dělají s dalšíma lidma. kolik jich trénuje samo? na dráze jezdí jediný? všechno, co lidi dělají takhle naplno, závodně nebo i profesionálně, dělají v týmu. a právě ten "tým", ti lidi, se kterýma společně trénují a jezdí na závody nebo turnaje, jsou jejich kamarádi. jsou to lidi, co mají stejný styl života, podobné priority a rozumí si. jezdí spolu na dovolené, když mají čas, chodí ven a když je co, tak společně slaví. věř mi, znám to z osobní zkušenosti a nikdy bych nelitovala toho, že jsem zasvětila život něčemu, co miluju a díky čemu znám úžasné lidi. protože ze školy nemám nikoho, s kým bych si parádně zalyžovala a zároveň v pohodě pokecala a zasmála se. ale z klubu jo... ;) ti lidi, které popisuješ, to vnímají jinak a málokteří toho potom litují.
ale samozřejmě pohoda s kamarády a povalování se je taky super :) a pokud ti lidi chtějí, nepřijdou o to :)

5 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 21. července 2013 v 21:41 | Reagovat

Ono někdy  a těch všech trénincích a soustředěních zazijes to, co jinde ne. A zazijes toho mnoho. Pokud nekdo neco dela, protoze ho to bavi, uziva si. Je to vasen. Taky to tak mam. Mivam stavy, kdy mi je nejlip uprostred tymu a az pri vykonu citim, ze ziju. Srdce busici do zeber, napnuty svaly a obrovskej pocit sily. Nemluvne o ty euforii vef finisi ;). Kazdej mame pravo na vlastni zivotni styl a jak rikas, na stresy bude cas potom, stejne tak na valeni se v posteli :).

A mela-li bych opustit sveho pritele, protoze dela neco ho naplnuje, nesmela bych ho milovat. Opustil-li by me pritel, protoze nemam cas, protoze delam co naplnuje me, asi za to nestal :).

6 Že by já? Že by já? | Web | 21. července 2013 v 21:42 | Reagovat

Pro každýho je užívání si života o něčem jiným. ;-)  :-)

7 Adelaine Adelaine | Web | 21. července 2013 v 21:46 | Reagovat

Ještě mít ty blízké a milované, s nimi to jde lépe, ale když je člověk nemá, nemá pak chuť na nic moc jiného dalšího. Jinak tenhle článek se mi určitým způsobem hrozně zalíbil, ani nevím proč.

8 mummy mummy | E-mail | Web | 21. července 2013 v 21:50 | Reagovat

A im je možno ľúto teba, že sa len poflakuješ niekde s kamarátmi.. Každý sme iný, ich možno viac napĺňa ich spôsob života ako ten tvoj.

9 Mavis E. Strix Mavis E. Strix | E-mail | Web | 22. července 2013 v 16:59 | Reagovat

Napísala si to krásne a pravdivo. Ja som si akurát dnes uvedomila to, ako strašne plytvám drahocenným časom. Môj typický prázdninový deň sa odohráva dnu, maximálne s desaťminútovými vychádzkami na záhradu a naspäť do domu, za knižku, za počítač, za notes. Lezie mi to na nervy! V mojom okolí zatiaľ nie sú ľudia, s ktorými by som si rozumela tak, že by som s nimi chodievala každý deň vonku. Vlastne tu nie sú ani ľudia, s ktorými by som chodila príležitostne vonku. Každopádne si uvedomujem, že premrhávam najkrajších obdobím svojho života, pretože sa naozaj nemusím o nič starať a mrzí ma, že je to tak... Stále dúfam, že sa to za pár týždňov s príchodom strednej školy zmení.

Tiež musím pochváliť tvoje posledné slová v článku, a síce to, aby ľudia zvoľnili tempo, trochu spomalili. Dnešná doba je veľmi uponáhľaná, rýchla a tak je dobré, keď si človek nájde čas na výdych a užívanie si života.

10 Bels Bels | E-mail | Web | 24. července 2013 v 10:48 | Reagovat

Zatracená pravda.

V první řadě maj jeden hlavní koníček, kterému věnují veškeré úsilí, dělají ho třeba závodně a jsou v něm opravdu dobří. Ale co mají krom toho? Pak se jim může stát nějaká nehoda, nebo se dostanou do let, kdy už to moct dělat nemohou - a co s nimi bude pak?

Napadlo mě, že takovým lidem asi víc vyhovujou vztahy na dálku, ale i vztah na dálku se musí opečovávat a věnovat mu spoustu času, i když s tím člověkem nejsme osobně. Takže i tahle možnost odpadá.

Tvůj článek mě vážně zaujal, je to hezký zamyšlení a já jsem ráda, že taková nejsem. I kdyby mi blízký člověk zavolal ve tři v noci, tak ho vyslechnu a udělám si na něj čas. Odložím kvůli němu cokoliv, co jsem měla v plánu. Protože pro mě jsou lidé, které miluji, důležitější, než foťák nebo kniha.

11 idees . idees . | Web | 24. července 2013 v 18:57 | Reagovat

[8]: Já jsem to asi nenapsala dost jasně, trávím s kamarády hodně času, ale vyhýbáme se obyčejnému "POFLAKOVÁNÍ". Většina mých přátel jsem hrozně kreativní, pořád něco tvoříme, nedávno jsme znovuobjevili kouzlo koloběžek nebo se snažíme vařit, nebo hledáme nová krásná místa v našem starém ošklivém městě. A upřímně, taky pomlouváme lidi, kteří se jen tak "poflakují".

Všem děkuji za názory :)

12 Elle Elle | Web | 25. července 2013 v 22:21 | Reagovat

Úžasná myšlenka, ohromně úžasně napsaná! ;-)

14 Sajka Sajka | 9. února 2014 v 1:57 | Reagovat

Ahoj, našla som tvoj blog teraz, ale naozaj dobre premyslená a spísaná myšlienka.
Mmám vlastne rovnaký problém... pol ročný vzťah som ukončila kvôli času a momentálne je to komplikované aj s priateľom, s ktorým sa poznám polovicu života, lebo ja nemám čas proste... :-| Ono je to zlé ked si človek napokon uvedomí, ako strašne mrhá drahocenným časom a to vo všetkom

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.