Květen 2014

V příštím životě chci být pameliškou.

25. května 2014 v 22:23 | idees |  Foto
Lehněte si co nejdřív do trávy. Někde na vesnici nebo na louce daleko od města. Dívejte se chvíli jen tak, do prázdna, do azurové oblohy, do sluníčka. A pak si všimnete stovek semínek pampelišek, jak se nechávají unášet chmýřím daleko, daleko pryč. Pryč od místa, kde vyrostly, o tisíce kilometrů dál.
Chtěla bych taky být pampeliška.


Každej sen se jednou stane skutečností.

14. května 2014 v 23:08 | idees |  Foto
Aneb už zase nevím, kam směřuji.
Stačí prohlédnout si následující fotky. Samy o sobě fungují, ale jako celek je to jenom náhodná směs toho, co se mi sešlo v počítači. Kapky ode všeho a zároveň od ničeho.
Nějak jsem se ztratila sama sobě a nemůžu se znovu najít.



Nebuď blbá

5. května 2014 v 0:00 | idees
Znáte nějaké zaručené zmetky? Lidi, kteří nejen, že mají strašnou pověst, ale dokonce dělají čest svému jménu a opravdu se podle ní i chovají?

Já několik zmetků znám. Proplouvají životem, chovají se jako idioti a prostě jim to prochází. Udržují si své staré přátele a bez zábran si dělají přátele nové. Jejich pověst jim v tom překvapivě vůbec nebrání. Nerozumím tomu.
Přesto v životě zmetků vždycky nastává zlom. Chvíle, kdy už prostě nemůžou pokračovat ve svých zaběhnutých stereotypech. Jejich pověst a činy je dostihnou a drží je za nohu, kdykoliv se zmetci snaží udělat krok dopředu, krok do prázdna, krok k lepšímu životu. Mohou si za to sami, ale ze svých chyb se má člověk učit, nebo ne? Jak se můžete poučit, když stojíte na místě, zpátky nechcete, ale dopředu to taky nejde? Zůstanete lapeni.

Snažím se chovat tak, abych se zmetkům ani náhodou nepodobala. Vždycky. Jenže teď mi to nevyšlo a ve stejném momentu hned dostihlo. Na kratičký okamžik jsem skoro záviděla zmetkům, že jim všechno vždycky prochází... ale já přece nechci být zmetek. Jsem jenom občas blbá blbá blbá. Ale už nikdy víc nesmím být zmetek. Buďte féroví, drazí!