Procházím fotky z Vídně a říkám si, že to tam bylo vlastně úplně úžasné. Zajímavé, sice jsem přijela nadšená, ale taky trochu zklamaná, ale teď, s odstupem času, se to všechno zdá nějak lepší. Nejspíš bude pravda, že lidský mozek má ve zvyku si vzpomínky přikrášlovat.
Střecha Albertiny, což je zvláštní stavba a úžasné výstavní prostory, mi evokovala Prahu. Často jsme se s Čechy, kteří byli také na jazykovém kurzu, dohadovali, jestli je Vídeň hezčí než Praha. Za mě ne. Pražské úzké uličky a červené střechy mají mnohem větší kouzlo, než majestátní vídeňské promenády.
Fotky z muzeí, které jsou ve Vídni pro studenty zdrama a které mě nabily kreativitou asi tak na sto let dopředu. Navštívila jsem jich vázně hodně, ke konci pobytu už si ze mě Češi kvůli tomu dělali legraci. :)
Belvedere, moc příjemné místo, pokud není zrovna 35°C, jako v našem případě. A taky zadarmo!
Surrealistická kavárna v domě, který navrhnul Hundertwasser.
A nejkrásnější místo, které jsem ve Vídni během 14 dnů navštívila. Objevila jsem ho náhodou poslední den, několik minut se kochala, vydala se hledat muzeum a v podvečer jsem se vrátila. Před nádherným kostelem, který vidíte v pozadí, je pekelně špinavé jezírko. Večer kolem/v něm posedávali jak místní, tak turisti, usrkávali koktejly z přilehlých barů a nechávali čas jen tak plynout. Já jsem taky seděla na kraji jezírka, utápěla se ve stýskání a do sešitu jsem si přímo na místě zapsala: "Jako kdyby otřepaná fráze žij tady a teď nebyla potřeba, protože to místo má tak kouzelnou atmosféru, že nic jiného ani momentálně není potřeba..." Dámy a pánové, ve Vídni nikdy nezapomeňte navštívit Karlsplatz.
Víte, mám svůj osobní žebříček nejkrásnějších míst na světě. Zatím je dost malý, stejně jako moje světy. Jsou v něm ale tři naprosto nejúžasnější lavičková místa v Ústí a čtvrť La Défense v Paříži, okolí Třeboně a snad celá Šumava. Navštívila jsem spoustu míst, ale žádná další mi neučarovala tolik, jako tyhle. O letošních prázdninách se k nim připojil i Karlsplatz.
Vídeň a celé moje prázdniny byli v duchu objevování. Poslední dva měsíce jsem si neskutečně užila. Od té doby, co jsem se ale vrátila domů, daly by se moje pocity vystihnout spíš slovem hledání. Hledání toho, co mě doopravdy baví a nikdy nepřestane, protože s focením se momentálně moc nekamarádíme. Hledání koníčku, který mě odreaguje, kdykoliv to budu potřebovat. Hledání způsobu, jak zkrotit moje myšlenky, když ožijí vlastním životem. Stává se to dost často a já tyhle stavy vůbec nezvládám. Hledání cesty, kterou bych měla jít a kterou už zase vůbec nevidím. Hledání sebe sama.
Takže asi tak.
Niké Storch | 
Snad co známí říkali, snad nějaké tance, bojová umění, hm? 
Mne ako zarytej poslucháčke klasickej hudby a študentke konzervy tvoje hodnotenie Viedne ide proti srsti...
Preboha, veď má Viedenskú filharmóniu, Viedenské konzervatórium, Viedenskú operu! Tam sa združovala väčšina úžasných skladateľov, Viedeň píše dejiny! A nie je pekná... :/
Ale nie. Každý to vidí po svojom.
Každopádne, ja vidím, že tie tvoje fotografie sú nádherné. Priam ma to prenieslo až tam... :)