Jako kdyby zítřek neměl přijít

5. října 2014 v 22:43 | idees
V mém průměrném dni se jako na horské dráze střídají chvíle, kdy si přeju, aby takhle můj život vypadal už navždycky a okamžiky, kdy vůbec nechápu, kam jsem se sama sobě ztratila, nejradši bych se vším skoncovala a začala všechno znovu.
Nejmilejší na tom všem ale je, že převládají ty nekonečné chvíle. A při některých/po některých kreslím.





Celé září jsem četla knihy zasazené do období druhé světové války. Milostný příběh studenta a Židovky. Milostný příběh obyčejné ženy, která trpí rakovinou a obyčejného muže, kteří nic neprovedli, ale nesouhlasili s nacisty a tak se dali na útěk z vlastní vlasti. V obou knížkách ženy umírají a z obou mi bylo strašně špatně. Jak se žije dál, když nemáte pro koho? Bylo to moc pozitivní a vůbec nemám strach z Ruska.



 


Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 6. října 2014 v 9:45 | Reagovat

Čtvrtá a pátá jsou skvělý.

2 L L | 6. října 2014 v 10:59 | Reagovat

Rusko je fakt poslední věc, ze které bys měla mít strach. Achjo, lidi proberte se, že oni nejsou ti nepřátelé.

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 6. října 2014 v 19:10 | Reagovat

Příběh studentovi a židovské dívce mě hodně dostal. Měla jsem z toho několik dní nepříjemný pocit. A také ze spoustu jiných válečných knih, kde umírají lidé jak mladí, tak staří.

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. října 2014 v 17:52 | Reagovat

Tvoje kresby jsou bohovské. Moc se mi líbí!
Příběh o studentovi a židovské dívce... nevím. Ale doporučuji Hodina tance a lásky od Kohouta, výborný román, a taky klasiku - Tři kamarádi. Tam možná pustíš i slzu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama