O tom, jak se ve mně probudilo vlastenectví

18. listopadu 2014 v 22:37 | idees
17. 11. 2014

Byla jsem na sebe od rána naštvaná, protože mi nezazvonil včas budík, já moc dlouho spala a tušila jsem, že nestihnu všechno, co jsem si naplánovala. Moje nálada proto nebyla úplně růžová. Jenže pak jsem zapnula ČT 24 a z ne-růžové se nálada změnila na rudou. Naštvanou vzteklou. Na mám-chuť-dát-někomu-přes-hubu. Při sledování záběrů z protestů v centru Prahy se ve mně totiž začal rodit úplně nový pocit. A já se s novými pocity vyrovnávám fakt špatně.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nenaštvaly Zemanovy výstupy a výroky, kterých je na můj vkus za poslední měsíc až moc. Jenže to, že Miloš Zeman je osoba, která se měla z veřejného dění stáhnout ještě dávno předtím, než kandidovala do prezidentských voleb, není podle mého názoru nic nového. Neznám ve svém okolí jediného člověka, který by si ze Zemana dřív, když ještě neseděl v prezidentském křesle, nedělal legraci. Ale přesto byl zvolen.
Jak jsem tak pozorovala archivní záběry z roku 89, došlo mi, že velká většina lidí, kteří měli minulý rok volební právo a Zemana si zvolili, museli logicky s ohledy na jejich věk revoluci zažít. V tomto bodě zůstávám nevěřícně zírat doblba a nechápu. Prostě tomu nerozumím.
Jak si mohl národ, který nosil na rukou osobnost, jakou byl Václav Havel, jen o 24 let později zvolit takovou parodii na prezidenta?
Můj už tak dost negativní vztah k lidem se po včerejším rozjímání ještě prohloubil. Lidi musí být buďto ignoranti, nebo hloupí, aby opakovali stejné chyby. A já nesnáším ignorantství. Jejich ignorantství se potom postavilo do opozice záchvěvům vlastenectví, jež ve mně záběry ze Sametové revoluce vzbudily.

A moje hlava začala křičet. Jak se někdo opovažuje znevažovat práci a oběti lidí, kteří bojovali za to, abych já dnes mohla sepsat tento článek a nebát se, že se potom nedostanu na vysokou školu? Jak se někdo opovažuje tvrdit, že za komunismu bylo líp, když moje babička se nemohla vídat se svojí sestrou, protože jedna zůstala v Německu, zatímco ta druhá se přivdala do Ústí? Jak se někdo opovažuje vůbec pomyslet na to, že systém s cenzurou tisku mohl být lepší než cokoliv, co máme teď (ať už je současný stav jakkoliv nevyhovující)?

Po tomhle tichém hlasitém vnitřním monologu mi to došlo. Tohle je můj život a moje země a ačkoliv bych mohla sepsat celou knihu o tom, co se mi na České republice nelíbí, navždy pro mě bude znamenat domov. Bude až do konce dnů součástí mé osobnosti. A tak se sakra nikdo nebude k mému domovu chovat tak, jak se poslední dobou stává už zvykem.

Zajímalo by mě, jestli by si voliči Miloše Zemana pozvali Putina nebo prezidenta Číny k sobě domů. Do bytu. Co myslíte?

 


Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 18. listopadu 2014 v 22:55 | Reagovat

Já se o volby nijak moc nezajímala (nějak jde to dění kolem mě, když teď v ČR nebydlím). Volit jsem nešla, to se přiznám, i když tu možnost jsem měla. Jednak jsem to nějak propásla a emigrace byla vždy mým snem. A pak taky částečně lenost. Takže tu teď nemám moc právo reptat...ale naprostá většina kandidátů mi přišla, že tam nemá co dělat. Naštvalo mě, že žádná z žen nedostala ani šanci. Jižní Korea patří mezi nejvyspělejší země světa a prezidentku mají (ty "petice" či co to je, aby mohli kandidovat jsem u jedné z nich podepsala). Co je špatného na ženě v čele vlády?! Moji spolužáci řekli, že špatně na tom je, že je žena (velmi vyspělí přístup).

O komunismu toho moc nevím, já se narodila až do České republiky a moc vyprávění o té době jsem neslyšela, tak k tomu toho nemám moc co říct. Každá doba je nějaká a je jasné, že zrovna tahleta nebyla ideální. Určitě na ní byla spousta špatných věcí, možná by se našlo i pár dobrých (nějaké maličkosti se vždy najdou), ale bylo to a snad už nebude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama