Proč milovat Williama Saroyana

2. února 2017 v 23:41 | idees |  Knihy
Můj kluk má rád knihy Williama Saroyana. A já mám ráda mého kluka. A díky tomu jsem objevila jednoho z nejkouzelnějších spisovatelů, jakého jsem kdy měla tu čest číst.

Kouzelný spisovatel je poměrně výstižné spojení, protože Williama Saroyana si představuju jako kouzelného dědečka, který se usmívá na svět a nabádá vnoučata k lumpárnám. Skutečný Saroyan však zemřel již v roce 1981 a kouzlit asi neuměl, protože po celý svůj život trpěl finančními problémy, jako dítě pobýval několik let v sirotčinci, jeho jediné manželství skončilo rozvodem (dokonce dvojitým - se stejnou ženou se dvakrát vzal a dvakrát rozvedl) a sám ve svých knihám občas zmiňoval, že i s dětmi se dost hádal (to možná ještě něvěděl, že z jeho syna se stane také spisovatel, byl by pravděpodobně nadšený).
Jako potomek Arménů, který vyrůstal v USA, to neměl lehké a pozdější dráha spisovatele životní situaci rovněž neulehčovala. I přesto, či právě proto, dokázal milovat život a promítnout tuto lásku do svého díla.
(a v mládí to byl fešák)

"Když je vám zle, vstává se vám mnohem hůř, než když vstáváte do pošmourného dne. Rozhodující je počasí ve vašem nitru. To moje bylo povětšinou celkem slunečné, ale snad nikdy nebylo úplně ideální a bez poskvrnky. Vždycky něco nesedělo, i když jsem si života užíval plnými doušky. A protože to bylo příjemné, člověk si tu rozkoš umocňoval kávou, cigaretami, cestováním, poznáváním lidí, pivem, whiskou, hazardními hrami, souložením, smíchem, klábosením a tak dále a tak podobně." (William Saroyan, Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc, str. 38 (deník, který si psal v šedesáti))

Vidíte oslavu života v každém slovu? Mezi řádky? Pod řádky? Jeho knihy jsou plné podobných myšlenek. V Česku je pravděpodobně nejznámější Saroyanův Tracyho tygr, filosofická pohádka pro dospělé, která vypráví o nevěře, divném světě, divných lidech, kávě, nešťastné lásce, ale taky o neskutečně silné lásce. Tracy se podle mého názoru snad ani nemůže čtenáři nelíbit, číst Tracyho tygra je jako ponořit prst do Nutelly nebo sundat si podprsenku po příchodu domů. Pohlazení po duši. Přestože Tomas Tracy a Laura Luthyová jsou možná Saroyanovi nejslavnější hrdinové, troufám si tvrdit, že nejsou nejtypičtější. Pokud chcete opravdu poznat kouzlo Saroyana, doporučuji jeho první soubor povídek Odvážný mladý muž na létající hrazdě, který ho proslavil.

"Začali jsme mluvit o asyrštině i arménštině, o Starém světě, jak tam asi je a tak podobně. Stříhal mě za patnáct centů a já dělal, co jsem mohl, abych se při tom něco naučil, abych si osvojil nějakou novou pravdu, abych nově ocenil zázrak života a lidskou důstojnost. (Člověk má mnoho důstojnosti, nemyslete si, že nemá.)" (William Saroyan, Odvážný mladý muž na létající hrazdě, povídka Sedmdesát tisíc Asyřanů)

Přesně to dělá typický Saroyanův hrdina nejčastěji. Prostě existuje, v tomhle případě se nechává stříhat a holit, a čeká, čím ho život překvapí a zaujme tentokrát. Ale dělá to jen tak mimochodem, s lehkostí a samozřejmostí, která vás trefí do čela a šeptá "je to tak jednoduché, radovat se ze života, proč to taky neděláš?". Saroyan nesklouzává k dnešní přehnané radikálně pozitivní vlně, Saroyan je pozitivní celou svou bytostí a naprosto přirozeně.

Čeká mne ještě mnoho knih, které od něj chci přečíst, neboť byl velice plodným autorem a já toho zatím tolik nepřečetla. Ale už teď mohu dát ruku do ohně za to, že přečíst si jakoukoliv Saroyanovu povídku, román nebo divadelní hru bude vždy dobrý nápad.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama