Foto

Všechno to dobré

9. března 2015 v 21:51 | idees
Chtěla jsem si zpříjemnit neděli. Tak jsem vzala křísu, Nezvalovu Prahu s prsty deště a šla jsem ven.


Malý ráje

12. listopadu 2014 v 21:38 | idees
Už mám zase podzimní náladu. Ale jelikož jsem v neděli objevila podzimní ráj, neviděla bych to jako žádný problém. Miluju podzim.

Podzim je pod zimou

26. října 2014 v 23:32 | idees
Co když si uvědomíš, že se nevěnuješ své vášni jen proto, abys neudělal něco špatně?
Po několika měsících mi konečně došlo, proč už tolik nefotím.

ŠUMava

28. září 2014 v 22:34 | idees
Na světě je spoustu milých míst, kam se ráda vracím. Do postele a nejlíp, když tam na mě čeká aspoň pes. Domů, po dlouhé vyčerpávajícím dni. Do školy, po prázdninách (ačkoliv po několika dnech už toho hned každoročně lituji). Ale žádné z těch obyčejných denních míst ve mně nevzbuzuje tolik pocitů, jako Šumava.
Miluju to tam.
Lesy, nekonečné louky, tak čerstvý vzduch, až se mi motá hlava z toho, že nejsem zvyklá něco tak nezkaženého dýchat. Rostliny, které bych hledala už jen v atlasech, najednou rostou přímo pod okny.
Milé lidi, kteří vedou jedny z nejtěžších životů v Čechách, jelikož v Pošumaví není práce a krajina je smutně chudá.
Těžké mlhy a mrazivá rána, kterými jsme byli přivítáni letos na podzim.
Šumava je prostě moje srdeční záležitost, a proto mě mrzí, že jsem letos vůbec nefotila.
Tak snad aspoň něco:







A protože byl tenhle blog vždycky svědkem mých nálad, mám potřebu se vypsat i z té dnešní. Včerejší. Předvčerejší a taky předměsíční. Vypsat se z nálady, která se ve mně usadila už před dloouhou dobou a i když ji občas něco zastíní a já na ni chvíli zapomenu, tak je pořád někde uvnitř a každý den se ozývá pořád silněji. Nálada sluníčková, povznesená a růžová, nálada přímo z obláčku. Mám pocit, že všechno je takové, jaké by mělo. Že všechno zvládnu a že všechno, čeho jsem se kdy bála a bojím, nějak dopadne. A že tohle všechno je ono.
A miluju a maluju a usmívám se a nechci nechci nechci nechci nechci nechci nechci aby tohle někdy skončilo.

Vídeňský fotoreport číslo dvě

29. srpna 2014 v 0:09 | idees
Procházím fotky z Vídně a říkám si, že to tam bylo vlastně úplně úžasné. Zajímavé, sice jsem přijela nadšená, ale taky trochu zklamaná, ale teď, s odstupem času, se to všechno zdá nějak lepší. Nejspíš bude pravda, že lidský mozek má ve zvyku si vzpomínky přikrášlovat.
Střecha Albertiny, což je zvláštní stavba a úžasné výstavní prostory, mi evokovala Prahu. Často jsme se s Čechy, kteří byli také na jazykovém kurzu, dohadovali, jestli je Vídeň hezčí než Praha. Za mě ne. Pražské úzké uličky a červené střechy mají mnohem větší kouzlo, než majestátní vídeňské promenády.

První vídeňský fotoreport & zpověď fotografky

12. srpna 2014 v 20:45 | idees
Dala jsem si trochu delší blogovou pauzu. Skoro nekonečně dlouho jsem vůbec nefotila pro radost. Proč? Se dvěma nejlepšíma holkama na světě jsme v listopadu založily projekt SMĚJ SE, se kterým se nám začalo v Ústí poměrně dařit, a proto potřeba dalšího tvoření nějak nedorazila. Pokud by vás zajímalo, čemu se teď nejvíc věnuju, koukněte na naše facebookové stránky :)) Po červnové fotící pauze, kdy jsme toho díky SMĚJ SE měly tolik, že bych fotit nestíhala, ani kdybych potřebu fotit měla, přišel 14denní pobyt ve Vídni. Učila jsem se německy, inspirovala se na každém kroku a hlavně fotila a fotila!
* * * * *
První čtyři fotky jsou z náplavky, jednoho z nejlepších míst. Legální grafitti prostory, super plážové bary, street art a rozhodně nejlepší místo pro trávení letních nocí! A taky tam seženete koks...

V příštím životě chci být pameliškou.

25. května 2014 v 22:23 | idees
Lehněte si co nejdřív do trávy. Někde na vesnici nebo na louce daleko od města. Dívejte se chvíli jen tak, do prázdna, do azurové oblohy, do sluníčka. A pak si všimnete stovek semínek pampelišek, jak se nechávají unášet chmýřím daleko, daleko pryč. Pryč od místa, kde vyrostly, o tisíce kilometrů dál.
Chtěla bych taky být pampeliška.

Každej sen se jednou stane skutečností.

14. května 2014 v 23:08 | idees
Aneb už zase nevím, kam směřuji.
Stačí prohlédnout si následující fotky. Samy o sobě fungují, ale jako celek je to jenom náhodná směs toho, co se mi sešlo v počítači. Kapky ode všeho a zároveň od ničeho.
Nějak jsem se ztratila sama sobě a nemůžu se znovu najít.


Lesní surrealismus

27. dubna 2014 v 22:32 | idees
Znáte časopis ČiliChili? Jejich skvělý absurdní humor mě strašně baví a občas i inspiruje, díky poslednímu vydání Čili vznikly tyhle surrealisitcké lesní fotky.
Strašně mě bavilo je fotit a ještě víc mě bavilo všechno upravovat v počítači, ale přitom tohle vůbec nejsou fotky, které bych si jednou přála tvořit. Nerozumím těmhle rozporům. Ale asi občas potřebuju čistý sebevyjádření či co.

"Tomáš Klus si přišrouboval na hlavu žárovku a tvrdí, že došlo k osvícení."

Foť pro radost

27. dubna 2014 v 0:17 | idees
Nebaví mě dělat věci zbytečně. Nebaví mě nechat se unášet do prázdna, kde nevidím žádný cíl. Nebaví mě ráno vstávat, pokud se nemám na co těšit.
Poslední dobou mi lezou krkem všechny povinnosti. Ukliď, uč se, domluv, zařiď. Lidi si strašně komplikují život děláním a řešením zbytečností. Podařilo se mi ale najít univerzální způsob, jak si s tím moc nelámat hlavu - fotit, číst, cvičit. Pokud se mi povede nacpat do dne všechny tyhle tři aktivity, je to skvělý den. Pokud stíhám dvě, pořád ještě to má cenu. A když nestíhám ani jednu, končím, končím, končím.
Následující fotky jsou jedny z těch, které vznikají denně jen tak. Bez zvláštní myšlenky, pro radost. Pro zachycení dobrého světla, které už se třeba nikdy nebude opakovat.


 
 

Reklama