Foto

Dlouhá expozice, smutno v duši a úsměv na tváři

30. listopadu 2013 v 23:13 | idees
Jen málokdy se mi povede vytvořit fotku tak, aby ukazovala naprosto přesně to, co si představuju v hlavě. A možná ještě něco navíc. Proto mám z téhle takovou radost. Taky to byla poslední fotka, kterou jsem stihla, než se mi vybil foťák. Když se daří, tak se daří!


Kromě toho, že mě focení na dlouhou expozici neskutečně baví, tak mi tahle fotka hrozně pomohla. Ukazuje opravdový pocity, pocity, který potřebuju dostat ven a pocity, který chci svýma fotkama vzbuzovat. Netuším, čeho chci dosáhnout, ale vidím před sebou jedinou jasnou vizi - moje fotky musí něco v lidech vyvolávat. A přesně všechno to, co se mi povedlo tady, ukazuje směr, kterých se chci ubírat. Mám teď hroznou chuť do focení a spoustu nápadů a myšlenek, co musí ven. Halelujah!

It really hurts deep inside when I am trying to pretend unhurt.
Stránka na FB s tímto názvem má 52.000 likes.
To jen tak pro představu. Mějte se a smějte se, prosím.

Minimalism

25. listopadu 2013 v 21:54 | idees
Kéž by bylo všechno tak jednoduché, jako tyhle fotky.

Barvy

26. října 2013 v 21:53 | idees
Poslední dny vám ukážu trochu jinak než obvykle.

Něco vzadu v hlavě mi říká, že mám pravdu.

11. října 2013 v 14:43 | idees
Sešly se mi v počítači dvě naprosto rozdílné věci a přitom si společně naprosto skvěle rozumí. Tak si říkám, že je to opravdu ryzí. Do té fotky jsem se snažila dát nějaké pocity a večer jsem zase potřebovala dostat něco na papír. A obě ty věci v sobě mají to samé. Teda...já to tam vidím.

Sad teens with happy faces

6. října 2013 v 21:50 | idees
Víš co je nejhorší? Že nevíš. Nevíš, jestli žena, která vedle tebe stojí na zastávce, se třeba náhodou nechce zabít, protože už jí táhne k padesátce a pořád ještě nepotkala lásku svého života a bojí se, že zůstane navždy sama. Nevíš, nad čím tvoje máma přemýšlí, než jde spát. Nevíš, že tvůj nejlepší kamarád po večerech brečí, protože mu nikdo nerozumí, ani ty. Nevíš, prostě nevíš, co se v ostatních děje. Protože nahoře je bílá a uvnitř černá. Protože nic není takové, jak vypadá.

Štěstí je stav mysli.

28. září 2013 v 20:48 | idees
Kdyby byly všechny dny tak skvělé jako dnešní večer a včerejší noc, tak si pískám.

Špatné a méně špatné dny

25. září 2013 v 19:54 | idees
Moje máma na mně pozná špatnou náladu ještě o chvíli dřív, než mně samotné dojde, že špatnou náladu mám. Chci být taky jednou máma, abych pochopila, jak tohle dělaj.


Dnes mám jen dvě fotky, které spolu ani nesouvisí. Anebo vlastně ano. Všechno souvisí se vším, to je stará známá věc.
A proč mám tu špatnou náladu, kterou moje maminka tak přesně odhalila? Nevím.
Nemám k ní žádný dobrý důvod. Jediné co momentálně mám, je chuť zalézt do postele s Harry Potterem, který si přeje být potřetí přečten, s kakaem, pustit si k tomu skvělou desku od Bastille - Bad Blood a vylézt až na Vánoce.
Možná se z toho stává už taková moje tradice - každý podzim mě chytne depresivní nálada a drží se mě až tak...do listopadu. Dlouho. A přitom podzim tak miluju. Ovykle to začíná jen tou špatnou náladou bez důvodu. Pak se k tomu přidají i ty důvody. Pak je to kurva špatný a skončí to vždycky něčím krásným. Tak jen doufám, že všechno tohle se odehrává pouze v mojí hlavě. Doufám, že podzim bude nakonec úžasný.

I když...podle toho, co jsem dneska viděla, historie se opakuje. Vždy a všude.

m r a k O M O R

21. září 2013 v 22:08 | idees
Našla jsem na kartě několik milých fotek, bez nějakého nápadu, ale přesto mají co říct. Tak si je užijte.


Proč se havran podobá psacímu stolu?

18. září 2013 v 21:01 | idees
Znáte? Víte? Já osobně žila asi dva roky v domnění, že je to prostě hříčka a odpověď nemá. O to víc mě pobavila.
A proč jsem vlastně zvolila Havrana? Dnešní den vystihuje totiž jen jedno slovo - nevermore.


Dostaveníčko s intelektuály

14. září 2013 v 22:05 | idees
Škola nás zničila trochu rychleji, než bylo v plánu, takže jsme jedno odpoledne věnovali vysoce intelektuální činnosti - výstavě. Po každé podobné akci - výstava, koncert, focení... se cítím nějak lépe, víc jako člověk. A to bylo přesně to, co jsme po vymývání mozků potřebovali.

 
 

Reklama