Foto

Titulek tohoto článku byl vyčmuchán.

28. června 2013 v 22:27 | idees
...šly jsme zrovna Tou ulicí, tou, ve které bych si hrozně přála bydlet, když jsi řekla: Z těch fotek čuchám nový článek! A tak je tady.

Černobíle

26. června 2013 v 19:27 | idees
Dnes beze slov. Jen černě. A bíle.

Protože my můžeme.

25. června 2013 v 22:11 | idees
Koncert Because We Can Bon Jovi byl úžasný. Skvělý. Dokonalý. Nejlepší, na jakém jsem kdy byla.
Jon je neskutečně charismatický, takže proudy vody, které se na nás valily, proměnil v koupačku se 30 000 lidmi a všichni se rázem uvolnili. Pořád tvrdím, že dobrá nálada záleží na úhlu pohledu, že.

r a i s e y o u r h a n d s

Fascinují mě všechny hrnky. Je se mnou něco špatně?

Odhodlala jsem se vyzkoušet domácké makro, kdy sundáte objektiv, sklo přiložíte k zrcátkům a fotíte obráceně. Samozřejmě pak nemůžete ostřit, takže se přibližujete, dokud nevidíte ostře. Je ale znát každý pohyb, takže to nebylo moc o focení, ale zadržování dechu a snaze nehýbat se... asi bych si měla takhle hrát častěji. A pro Nikony mám špatnou zprávu, tohle hraní vám prý nedovoluje automatika.

A protože už zase chcípám na nějakou nemoc, projížděla jsem archiv mého blogu a... párkrát jsem se propadala, kde se ve mně takové patvary vzaly. Jenže s idees je to něco jako vážný vztah, pouto, nemůžu tenhle blog nechat napospas googlu. I když si píšu docela dlouho deník, ve kterém často listuju, na blog se vyjadřuje člověk přeci jen jinak. Líbilo se mi archiv projíždět a vidět, co jsem právě prožívala, jak jsem se cítila... takže jsem dneska vyplodila něco podobného, co mi dnešní náladu snad někdy příště připomene.

*****
Seděl na posteli a zíral do prázdna. Z koutku oka mu utekla jedna slza. Zatřásl hlavou - přece nebude brečet! Jenže něco uvnitř jeho mladého těla mu říkalo, že v té slze bylo všechno, zoufalství, nerozhodnost a trošku strachu. Ta jediná slza se objevila, aby mu nározně ukázala, do čeho se řítí. Co zakusí, pokud se bude držet zajetých pravidel, své nudné školy, svých zvyklostí. Co zakusí, pokud se neodváží skočit, skočit do neznáma a nechat se vést instinktem. Skočit do života.
Oči, ty hluboké upřímné oči, ulpěly na komodě, která stála naproti posteli. Že by...? Až přehnaně energicky vstal a vytáhl odtamtud svého zapomenutého přítele. Starý fotoaparát s ním prožil pubertu, nosil ho při sobě naprosto všude. A teď, když měl opustit svůj dětský svět plný ideálů a začít žít vlastní dospělý život, teď si na něj znovu vzpomněl... opravdu? Není to moc pošetilé...? Může si dovolit....? Bezmyšlenkovitě pořídil několik fotek. Zvuk závěrky jakoby ho popoháněl a našeptával: Vzpomínáš, jak ti na mně záleželo? Pamatuješ si to vůbec? Spolu můžeme dokázat velké věci!
Pousmál se nad vlastní troufalostí. Jenže už neměl moc času. Maturita, vejška, první dítě, druhé dítě, artróza, to všechno je rychlejší, než si myslí. Takže teď nebo nikdy. Nikdy. Bože, taky Tě tolik děsí síla slova nikdy?
Zkusí to. Dokáže to. Proč by nemohl? Co ho drží zpátky? Strach. A strach, ten se musí překonat. On to dokáže. Stane se fotografem. Ukáže lidem to, před čím zavírají oči. Bude si pohrávat s realitou tak, aby vypovídala o jeho pocitech a názorech. A to všechno pomocí fotek.
Možná bude mít málo peněz, málo inspirace, možná bude litovat dne, kdy se tak hloupě rozhodl. Možná ne. Ale dokáže to, najednou to cítil. Dokáže to, protože je silnější, než kdy dřív. Dokáže to, protože zvládl překonat tu slzu, ve které byl jeho budoucí život. Nic horšího ho přeci potkat nemůže.
Popadl fotoaparát a vyběhl ven. Cvak cvak. Dokáže to. Když ne on, tak kdo jiný?

Jak se stát světovým fotografem

23. června 2013 v 21:14 | idees
...radí Josef Koudelka. Pokud jste někdy o kariéře fotografa toužili, měli byste ho znát.
Díky jeho slovům jsem pochopila, kde v mém případě nastala chyba.

Každopádně na tom asi něco bude, protože jen málo Čechů je tak světově uznáváno, jako Josef Koudelka za své fotoreportáže.
A teď mne omluvte, jsem ve skluzu asi 12547822459 fotek.

Proč mají lidé potřebu smát se věcem, kterým nerozumí?

21. června 2013 v 15:55 | idees

Tuhle fotku jsem fotila v sobotu, v den mých narozenin, v den, který už snad lepší ani být nemohl. Proto mě dost pobavili hoši, kteří se mi při focení smáli.
Scéna muže krmícího holuby orámovaná kolejemi a budovou nádraží byla skvělá, i když jsem neschopná a nepovedlo se mi to pořádně zachytit. Samožřejmě dokážu pochopit, že lidem, kteří k focení nemají žádný vztah jsem mohla připadat vtipná. Ale co je moc, to je moc.

Holka na obyčejném a nudném nádraží vytáhne z přeplněné kabelky zrcadlovku a nádraží si začne fotit. Muhaha, strašná sranda. Mnohem vtipnější pak je, když zrcadlovku spokojeně uklidí a dál čeká na vlak, jako by se nic nestalo. Osobně si myslím, že všechna nádraží jsou hrozně fotogenická a chodím tam fotit docela často, s někým jako byli ti kluci, jsem se ještě nesetkala. Co bylo ve skutečnosti tak vtipné?

be the change that you want to see in the world

11. června 2013 v 21:48 | idees
Musím víc fotit. Všechno a všude.

Povodně v Ústí nad Labem - fotoreportáž

4. června 2013 v 18:44 | idees
Žiju na kopci a tak si pískám. Stejně jako moji přátelé, můj kluk a moje máma...až na ten detail, že si všichni pískáme na jiných kopcích.

Ze dnů dávných a dnů zapomenutých

2. června 2013 v 16:37 | idees
Konečně jsem se odhodlala k promazání paměťovky a našla jsem pár fotek, které bych vám ještě chtěla ukázat. Ta, na které je vidět sluníčko, je starší víc jak dva měsíce. Buďte v naprostém klidu. Je tu stejně hnusně jako ve zbytku republiky a Labe vesele stoupá.

květnování

12. května 2013 v 22:16 | idees
Oslavila jsem den matek daleko od mojí maminky, ale co. Bylo to fajn, po týdnu vykouklo na půl dne sluníčko a to už je panečku důvod k dobré náladě!
Moje nálada se mění přesně tak rychle jako tohle nemilé počasí.

Dej šanci koloběžkám!

4. května 2013 v 18:46 | idees
Koloběžky jsou super. Koloběžky způsobují náhlý příval endorfinů. Oprašte svoje koloběžky!

 
 

Reklama