Krajina

Alpy.

8. března 2012 v 21:26 | idees
Nejlíp mi je, když vidím nad hlavou plachtit letadlo a nechci v něm sedět. Normálně si vždycky představuju, jak tam lidi sedí, letušky servírují to hrozně dobré jídlo a všichni už jsou hrozně natěšení na teplo a moře, kde jejich cesta skončí. Já ho viděla. To letadlo. Ale nechtěla jsem tam být. Bylo mi tak fajn a celkově jsem se cítila tak v pohodě, jako někdy od prosince ne. Zapomněla jsem na všechny problémy, které na mě čekaly v Ústí a vzpomněla si na ně až dneska odpoledne. Pět dní pohody, slunce a sněhu. Dokonalost.


Patience.

12. února 2012 v 17:08 | idees
Říká se, že si uvědomíte, jak moc máte někoho rádi, až když ho ztratíte. Pro mě je momentálně horší někoho ztratit, pak se znovu pomaličku začít bavit, všechno si vyříkat a uvědomit si, co pro mě ten člověk znamená. A vědět, že už to nebude jako dřív. I když...možná to chce prostě jen trpělivost. Hrozně moc ti děkuju za tuhle písničku, i když ty si to nejspíš nikdy nepřečteš. Děkuju ti za všechno.

Just realize what we used to have.

23. ledna 2012 v 21:32 | idees
Dřív jsem se pořád usmívala. Usmívala jsem se na cizí lidi, na přátele i na ty, které jsem zrovna neměla moc ráda, ale něco ve mně mi říkalo usmívej se! Jenže od doby, co jsem nastoupila na gympl, se za ty čtyři roky hrozně moc změnilo. Už se neusmívám na cizí lidi. Netuším co se se mnou stalo, ale vím kdy se to stalo. Pořád jsem veselá a každý den mi tečou slzy smíchu, protože jakmile se směju, brečím. Ale na cizí lidi už mě většinou ani nenapadne se usmívat. Říkám si jenom polibte mi prdel, myslete si co chcete, já mám svých problémů dost. Docela mě to děsí. Nechci být taková, ale nemůžu se přimět k tomu, abych s tím něco dělala. Chci zpátky zase tu starou Bé., jen nevím, jestli se ještě někdy vrátí.

zmrzlo

1. ledna 2012 v 17:48 | idees
Silvestr se povedl úplně nejvíc. Při představě všeho, co se musím během zítřka naučit, lituju, že jsem toho nevypila víc a neválím se ještě pořád někde na sjezdovce.

the light at the end of the tunnel may be you

7. listopadu 2011 v 16:02 | idees
Jsem nemocná. Ale nehodlám se doma flákat nějak dlouho, máme toho děsně děsně moc do školy a vůbec mě to tady nebaví. Možná proto, že denní limit na kinotipu mám 72 minut a to nejsou ani dva blbý díly Skins.

sometimes i´m broken and i don´t know why

5. listopadu 2011 v 18:49 | idees
Venku je tak nějak depresivně. Melancholicky. Smutně. Takže ven moc nechodím. Kazím písemky z matiky, těším se na školní muzikál a jsem závislá na Dexovi a Skins.

Do you think I´m special?

23. října 2011 v 20:25 | idees

Hrozně moc bych chtěla na tom koncertu být.

She sells sea shells.

21. září 2011 v 21:14 | idees
Nějak jsem měla náladu na prohrabování fotek z Turecka. Tak ráda bych se tam vrátila. Znovu se cítila tak moc v pohodě. Skočila si do moře a vylezla jako nový člověk. Večer se dívala z okna na západ slunce a cítila tu vůni kebabu od večeře. Smála se animátorům, kteřá nonstop kvákali nebo mňoukali, popřípadně něco mezi tím. V pravém tureckém bazaru bych strašně nadávala, jak mě to tam nebaví a druhý den tak chtěla jet znovu. Pozorovala číšníky, jak jim všechno padá a oni jsou přesto stále nad věcí, usmívají se a vtipkují. A taky toho hrozně nenápadnýho kluka, co se vždycky tak hezky usmál.

Fields of golden

27. června 2011 v 20:34 | idees
O víkendu jsme měly menší rozlučku na naší chalupě. Bez televize. Bez fejsíčku. Bez civilizace. Jen my čtyři kamarádky, dva psi, spostu jídla a kytara.

In a perfect world this could never happen...

24. května 2011 v 20:44 | idees
Před změnou letního času jsem každé ráno pozorovala východ slunce. Fotek mám víc, ale nějak je nemůžu najít. Teď vstávám a venku už je vedro jako v poledne, takže další už asi nevyfotím a proto vám je konečně můžu ukázat.
 
 

Reklama