na Blog.cz

Fotka z koncertu Simple Plan, protože můj externí disk je sice už skoro zaplněný, ale nemůžu v něm najít ani jednu fotku ohňostroje, i když jsem minulý rok fotila minimálně tři. Krásný rok 2012!

Už hrozně dlouho mám v hlavě Gejšu. Původně to měla být kresba gejši s namalovanou maskou, která pomalu teče dolů a díky tomu je vidět, že žena je ve skutečnosti hrozně smutná. Pak jsem zjistila, že to prostě nezvládám nakreslit. Takže druhá možnost byla fotka. Chtěla jsem to vyfotit na asiatce. Mám spoustu kamarádů Asiatů, ale žádnou kamarádku. Když mě konečně napadla jedna holčina, kterou bych mohla oslovit, rozhodla jsem se nejdřív to vyzkoušet jako autoportréty. Ty barvy na obličej tak hrozně štípou a jsou celkově tak debilní, že žádné fotky s Vietnamkou nebudou. Tak snad jen tyhle, vypadají úplně jinak než původní návrh, ale who cares?

Miluju ten pocit, když dostanete do ruky vyvolané fotky a absolutně netušíte, jak fotky dopadly.

VAROVÁNÍ: Hrozí vyčerpání přídělu roztomilosti na roky dopředu.

Spolu jsou nejvíc uaáá.

Pořád sním o povolání fotografky. A ty nejvíce těží z momentek - nenápadně vyfotit zajímavé lidi na ulici, zajímavě zachytit jakoukoliv událost tak, aby byla fotka dost atraktivní na prodej. Měla bych začít víc fotit tyhle cvaky, sranda ale bude, až mě někdo uvidí a bude chtít ubránit své právo na to, že nikdo vás nesmí fotit proti vaší vůli.

Protože určitě nechcete, abych vás zatěžovala žvásty o tom, že absolutně nestíhám, nechápu jak mám utělat referát do IVT když se učíme v 2003 a já mám doma dvě skvělé možnosti - 1999 nebo 2010, určitě nezvládnu písemku z pěstitelských prací, když jsem je ani neviděla...nejradši bych si sedla do milovaného Fatboye a Pýchou a Předsudkem, kterou jsem ještě stále nedočetla, ale musím toho ještě tolik udělat...tak vám milé děti povím pohádku o malém fotografovi.

^{Once upon a time chtělo by se začít po tom piplání s anglickým referátem}....žil byl malý klučina. Jeho velká sestra fotografka se na svět dívala jen přes objektiv. Malého klučinu to samozřejmě také lákalo. A tak si v jednom nestřeženém okamžiku půjčil od své sestry tu kouzelnou skříňku, která dokázala zachytit každičký důležitý okamžik. Fotil a fotil všechno co ho napadlo. Protože byl pečlivý, fotku udělal vždy alespoň třikrát, co kdyby se nějaká nepovedla! Ale sloní paměť kouzelné skříňky se začala zhoršovat, protože už viděla těch nezapomenutelných okamžiků moc a potřebovala svou fotografku, aby jí od těžkého břemene vše zaznamenat do nejmenšího detailu ulevila. Jenže malý fotograf se nechtěl svojí nové hračky vzdát. Nepomohla vlídná slova ani čokoláda. A tak mu jeho velká sestra prostě vlepila facku, klučina v úleku kouzelnou skříňku pustil, ta se rozbila a oba pak už pak neměli nic, jen sebe.

Tahle holčička ztratila iluze, když ji pokousala labuť.

Já jsem je ztratila už dávno.

Ztrácím je pokaždé, když se ti podívám do očí.

Závidím těm dětem s upřímným pohledem, kterým nikdy neuhnou.

Oni ještě nevědí, že život je boj.

Že vyhrávají jen ti nejsilnější.

Ale jednou to zjistí.

Do té doby mohou tvrdit, že jsou štastní.