Řeči

Proč jsem se začala bát smrti

19. listopadu 2015 v 21:42 | idees
Můj život během posledních pár měsíců by se dal popsat jako krásný. Idylický. Dalo by se říci i bezstarostný, ačkoliv mé o několik měsíců mladší já by s vámi určitě nesouhlasilo.
V posledním článku z dubna 2015 jsem psala doslova tohle:

"O prázdninách se nějam srovnám a ve čtvrťáku už nesmím dovolit, aby se ze mě stalo tohle. Do té doby ale možná nevydržím."

Neuměla jsem pracovat se stresem, který ve mně vyvolávala škola a trápila jsem se zbytečným množstvím dalších stresujících myšlenek. To je už dávno pryč. Během léta se ze mě zrodilo něco jako úplně nová osoba a přibližně od poloviny července jsem naprosto a bezmezně šťastná. Ono to štěstí je ale pomíjivé...

K utopické společnosti šťastných lidí zase o krok blíž?

10. ledna 2014 v 20:48 | idees
Dnes se stala velice zvláštní věc. Facebook mi zlepšil náladu.

Osud mi přál? Hvězdy mi přály? Přála jsem si já?

29. prosince 2013 v 22:39 | idees
Po tumblr, weheartit a podobných zabíječích času už zase kolují stejná přání:

2014, please, be my year

Když se nad tím zamyslím, tak rok 2013 byl můj. A jsem za to neskutečně vděčná.

Dala jsem se dohromady a po půl roce se zase vzdálila od mojí první opravdové lásky. Ať už se mezi námi stalo cokoliv, ať už jsme se zachovali jako sebevětší idioti, to co jsme měli, bývalo krásné. Díky tomu teď vím, co chci a hlavně co nechci. I když to ani náhodou nebyl ideální vztah (existuje takový vůbec?), naopak občas to bylo fakt ošklivý, tak přesto právě o něm budu mluvit za dvacet let u vína, až budeme vzpomínat na první lásky.
A i když jsem letos měla období, kdy bych nejradši všechno vymyzala, aby mě s ním už nikdy nespojovali, nejde to. První láska je něco, na co se nezapomíná a já jsem ráda, že jsem ji prožila právě s tím konkrétním člověkem.
Dneska se skoro nebavíme, protože je to strašně zvláštní. Nemám ráda tu divnou pachuť, která po každém našem letmém rozhovoru zůstává. Možná se to spraví za rok?

Zároveň se mi docela dařilo i jinak - začala jsem na sobě konečně makat a propadla cvičení. Trochu mi to překazil měsíční zápal plic, ale troufám si říct, že cvičení už mě jen tak nepustí. Dostaly jsme se také do podvědomí Ústečanů naší první malou výstavičkou fotek a dvěma prezentacemi v muzeu a Činoheráku. Teď nás čeká těžší úkol - nezahodit to a rozjet se ještě víc.

A když jsem řekla, že rok 2013 byl opravdu můj rok, potkala mě v prosinci nová láska. Vůbec netuším, co z nás bude, každopádně jsem šťastná a to je asi nejlepší pocit, s jakým můžu oslavit Silvestr. Takže uvidíme.

Nedávám si předsevzetí, ale mám jedno takové malé přání. Kdyby byl příští rok stejně tak pěkný jako posledních pár dní strávených posloucháním vinylů nebo Vánoce v Alpách nebo radost z knížek zhltaných o dlouhých nocích, budu šťastná i dál.



Mějte se a smějte se. Užijte si Silvestra, zpijte se do němoty nebo si jen udělejte pěkný večer plný jídla a dobré hudby, hlavně ať se vám líbí. A napište mi, jaký jste měli rok vy. Prosím prosím, smutně koukám.

Přeju každému jedno růžové kotě do roku 2014!

Člověk, který tančí, je svobodný člověk.

14. září 2013 v 0:17 | idees
Dnes večer jsem se překonala.
V tanečních. Víte, já opravdu neumím tancovat. Miluju cvičení, baví mě posilování, líbí se mi, když vidím pokroky, když cítím druhý den namožené svaly. A tím asi moje pohybové schopnosti končí. Taky naprosto neudržíš rytmus. A pohyb i rytmus jsou v tanečních poměrně důležité prvky...

Je mi 16 let a nemám čas žít.

21. července 2013 v 20:39 | idees
Vždycky jsem tak trochu obdivovala lidi, kteří měli už od dětství nějakou vášeň, koníček, pro který žili a obětovali mu veškerý svůj volný čas. Já nikdy nic takového neměla. Něuměla jsem si tedy takový život představit a asi proto mě to tolik lákalo. Jenže pak jsem začala s někým takovým chodit a konečně vím, že není o co stát.

Bídní červi, umřete!

9. června 2013 v 19:49 | idees
Chtěla jsem napsat o teplickém koncertu Kabátů, o skvělé atmosféře, která tam panovala a o tom, jak mě koncerty neskutečně nabíjejí. Jenže pak na mě v nestřeženém okamžiku vyskočila sbírka příkladů z matematiky, německá gramatika a televizní zprávy. Odolala jsem všemu - chuti napsat článek i matematice. Místo toho jen zírám na televizi a potichu křičím - co se to děje?

Nastalo období dešťů. Radujete se? Radujte!

1. června 2013 v 18:41 | idees
Minulou sobotu jsme se před deštěm schovávali na zastávce, když na nás najednou začala mluvil prapodivná dáma. : "Vidíte? To vám prší štěstí." A my jsme jen stěží zadržovali smích. A přesto jsme věděli, že má pravdu. I když určitě nepočítala s tím, že bude pršet ještě měsíc. Má vůbec cenu v tomhle počasí ráno vstávat?

Jak je těžké najít dobré čtení

30. dubna 2013 v 22:18 | idees
Přemýšleli jste někdy nad tím, že i když dostanete úplnou svobodu, nikdy si nemůžete dělat přesně to, na co máte zrovna chuť? Ovlivňují nás ty nepodstatné věci jako hlad, močový měchýř, únava, fyzička... a já k tomu všemu ještě dostávám neskutečnou chuť číst. Přichází nepravidelně a nikdy dopředu nevím, jak dlouho se mnou zase vydrží, ale neusnu, dokud necítím, že můj mozek je pro dnešek dostatečně unaven. Čím déle se mnou chuť číst zůstává, tím hůř se mi usíná.

Před rokem mi bylo líp a za rok mi bude ještě hůř.

19. dubna 2013 v 22:38 | idees
Znáte ty dny, které si naprosto perfektně naplánujete, jenže už v poledne se vám začínají hroutit pod rukama? Přesně tak bych popsala dnešek. Ale protože every cloud has a silver lining (musím to vidět, musím to vidět!), našla jsem na dnešku jednu velice pozitivní věc. Jsem zase o něco chytřejší.

Jsem šťastná a vy všichni byste měli být se mnou

12. února 2013 v 22:00 | idees
Kdo jsem, že si dovoluji říkat, jak se máte cítit? Jsem nic. Jsem stejná jako vy. Obyčejná. Bezvýznamná. A přesto si myslím, že mám nárok na to říci - buďte štastní! Protože když vám to neřeknu já, najde se někdo jiný?
 
 

Reklama