na Blog.cz

Jsem pořád tak nějak mimo. A nevím co s tím dělat.

Právě jsem se vrátila z Harry Pottera. Zaslouží si jeden dlouhý, pořádný článek, a proto ho napíšu, až se vrátím. Úplně neplánovaně jedu do jížních Čech, nějak to v Ústí nezvládám. Já to poslední dobou nezvládám nikde. Na cestě z tábora jsem nebrečela, protože by mi chyběli lidi odtamtud (což chybí), ale protože jsem se bála Ústí. A teď se bojím září. O prázdninách tu to asi moc žít nebude, ale mám hrozně moc fotek a novou paměťovku (a taky plnej pevnej disk, zbývá mi 1,7 GB...), spoustu kreseb a zážitků. Tak se s vámi zase loučím mojí oblíbenou ;)

Moje oblíbené fotky z jednoho fajn dne s fajn lidmi.

Pampelišky jsou neskutečně fotogenické. Fotím je každý rok a pokáždé jsem prostě fascinovaná. Little, little girl.

Asi by se hodilo začít nějakou živou. Abyste si nemysleli, že jsem vysezená jen na ty odkvetlé. Ale já jsem, žluté pampelišky jsou jinak neskutečně nudné.

Život je fajn, když ho máte s kám žít. Teď momentálně mám. Tomu se říká štěstí.

Po dvou letech soužití s foťákem jsem objevila, že umí sám ostřit a úžasnou funkci protisvětlo, díky které si nemusím tak dlouho hrát s kontrastem. A taky bych toho chtěla strašně moc napsat. Ale pak přichází ta šílená otázka: Kolik lidí z mého okolí to čte? Budu doufat, že nikdo. Protože čajka byla vážně skvělá.

Včera jsem si uvědomila, jak moc jsme naivní. Když jsem přišla na gympl, připadala jsem si táákhle malinká. Všichni byli starší, vyšší, hezčí, vyspělejší. Obdivovala jsem všechny kluky a záviděla holkám jejich tvary. Teď, po třech letech zjišťuju, že všechno není jenom o velikosti podprsenky a připadá mi absurdní, že z ti, které jsem kdysi dávno mlčky obdivovala mě dnes poučují o tom, jak se dělají kroužky z dýmu. A těší se, až si nás vychutnají na poslední zvonění. Letos to bylo vážně maso.

A taky jsem byla v pohádkovém lese.

A k seznamu nezbytností jako je externí harddisk přibyla grafická karta, která odešla do věčných lovišť a mobil, protože tohle už se fakt nedá.

Ani jsem vám nestihla poděkovat, že minulý víkend překročila návštěvnost 20 000. Děkuju moc za komentáře, když radíte nebo chválíte, bez nich by blogování nebylo tak návykové:)

Ale zároveň přicházím s tímhle. Kytek je všude plno, když mě bylo líto je sem nedat. Ale některé z fotek jsou vážně dost slabé. Všechno je poslední dobou dost slabý. Situace se vyvíjí úplně jinak než jak jsem si vybájila, mám v háji počítač a potřebuju tip na externí harddisk. Máte s nějakými zkušenosti?

Potřebuju se konečně vypsat. Jenže není vůbec čas. A nechápu jak se mohlo stát, že jste ještě neviděli všechny fotky z předminulého víkendu. Jo, flákám to. Omluvou je snad to, že flákám i sebe...

U téhle písničky se naprosto pefektně vzpomíná na léto. A ten klip je taky naprosto pefektní.

Vyšli jsme ven a kapky bubnovaly do rozpadajícího se deštníku. A M. naprosto přesně pronesla: ,,Tady voní jaro.'' Venku je tak hrozně hnusně, že jsme naprosto perfektní víkend přesunuly na příští týden. Takže pokud jste viděli nějaké super filmy do deště, sem s nimi.

S fotkami jsem si hodně hrála, doostření, barvy a tak, ale to jaro z nich prostě cítím:)

Tuhle jsem si zamilovala.

O víkendu jsem při focení narazila na čtyři včely!

Jestli už nikdy nepřidám žádný článek, jsem mrtvá. Zní to hrozně, ale je to tak. Dnes ráno jsme jely s kámoškou ve skvělé náladě do školy a sedly si na tu pětku vzadu. Na jedné straně seděla celkem pochybná existence s tmavší pletí, holohlavý a nespočetně jizvami na hlavě. Začal mumlat něco o tom, proč by on nemohl mít děti (usoudila jsem z toho, že mu je sebrala sociálka) a nevím co všechno ještě. Ale to už jsme pochopily, proč jsou vedle něj dvě a před ním dvě sedačky prázdné. Busem se začal šířit šílenej smrad. Tak jsme se prostě přesunuly do přední části busu. Začal na celý bus řvát, že jsme děvky, a že nás zabije. Když vystoupil, familiérně křikl ,,Čau děvky.''. Nic jsme mu nedělaly, ani jsme se na něj nepodívaly, i když možná slyšel to: ,,Tady to hrozně smrdí.''. Jenže ten člověk není úplně psychicky v pořádku. Odpoledne jel zase a byl to docela šok, když jsme ho tam viděly. Naštěstí s námi jel ještě kousek kamarád, a pak nastoupilo tolik lidí, že si nás všiml těsně před tím než vystupoval, ale pamatuje si nás. A zas mlel něco o děvkách. Vážně se docela bojím. Ty strupy na hlavě vypadají hrozně děsivě a v hlavě to prostě nemá v pořádku. Jestli zítra pojede znova, rozhodně nepojedu až na konečnou do školy, to radči přijdu o hodinu pozdě. A jestli ho někdy uvidím na ulici, okamžitě jdu přesně na druhu stranu. Každopádně už jsem vyhrabala svojí rybičku. Pro lepší pocit. Vážně nechápu, proč se pepřáky prodávají od 18ti. Vždyť já se chci bránit TEĎ, jinak se těch osmnácti ani nedožiju!

Jedna zapomenutá z Děčínského sněžníku. To bylo ještě hezky, sníh tál, teploměr ukazoval příjemných 5°C a tak celkově mi bylo fajn. Teď nemůžu dejchat, všechny plány na tenhle týden padaj, protože jsem se zalíbila chřipce nebo nějaké podobné hnusné chorobě, kamarádi mi mávají z okna, poslouchám MTV a těším se na 19. dubna do Prahy na One Republic.